Změť videozáběrů, zrnění, přímý přenos z jeviště na stěnu za ním. Děj v několika rovinách v prostoru i v čase. Národní divadlo sáhlo po hře současného britského dramatika Mikea Barletta s názvem Zemětřesení v Londýně, která byla v roce 2010 uvedena v tamním National Theatre. „Dlouho ležela v dramaturgickém skladu, kvůli množství postav se do toho kolegům moc nechtělo. Já se však do ní strašně zamiloval,“ říká dramaturg první scény Jan Tošovský.
Ze zdánlivého chaosu vystupuje příběh tří sester, tří dcer světoznámého klimatologa, jenž je dvacet let neviděl. Zatímco ta nejstarší Sarah (Jana Janěková ml.) prosazuje environmentalismus v politice stylem Železné lady, prostřední Freya (Jana Pidrmanová) se dost nezúčastněně protlouká vlastním těhotenstvím a nejmladší Jasmine (Pavla Beretová) si prostě jen tak nezodpovědně užívá života, sexu i drog.
Hrou prostupují narážky na ekologii a současné problémy životního prostředí. Podle režiséra Daniela Špinara se však autor s touto problematikou nikterak vypořádat nesnaží. „Prostě jenom vkládá věci, které svět v tuto chvíli přináší. Jestli to někoho inspiruje, záleží jen na divákovi. Ekologický problém je zde spíš metaforou rozpadu rodiny. A vůbec dnešního přehlcení vším,“ vysvětluje Špinar.
„Nepřinášíme žádnou agitku či dokument Greenpeace, ale plnohodnotnou hru o lidech v současném světě, kteří řeší současné problémy,“ souhlasí s ním Tošovský.
Nastupující umělecký šéf činohry Národního divadla kus pojal v lehce muzikálovém duchu. K tomu ostatně vybízelo už množství postav a propletený děj. „Spoustu linek a lidí jsme trochu seškrtali, protože by to jinak trvalo asi šest hodin,“ vysvětluje. „Má to takový kabaretní nátisk. Company tvoří všichni účinkující,“ doplňuje Tošovský.
„Mám pocit, že kdybychom depresivně hráli o dívce, která chce zabít svoje dítě, tak by to asi úplně nefungovalo. Nechtěl bych se na to dívat. Je vždycky lepší tomu dát nějaký škleb a muzikál to v sobě určitě má,“ souhlasí Špinar.
Retro móda
Muzikálovou stylizaci doplňuje různorodá hudba i přehnané kostýmy, které čerpají ze šedesátých či sedmdesátých let a současnosti. „I dnešní móda sbírá všechno retro a kombinuje je dohromady. Říká se, že už není možné vymyslet cokoli nového,“ uvažuje Špinar.
K práci přizval výtvarníky Henricha Borárose a Lucii Škandíkovou i videoartistu Erika Bartoše. „Já video v divadle moc rád nemám, ale připadalo mi, že v tom přehlcení bude fungovat,“ vysvětluje Špinar, proč Zemětřesení v Londýně tolik využívá střípkovitých videozáběrů. Nová scéna, kde sídlí Laterna magika, k takovým věcem technicky ostatně přímo vybízí. Klipovitost a barevnost první poloviny přímo kontrastuje s druhou, které vévodí bílé plátno. „Druhá půlka je vážnější,“ ujišťuje Špinar.
Zemětřesení v Londýně má na Nové scéně premiéru ve čtvrtek. Vedle již zmíněných hereček se v něm představí Jan Bidlas, Magdaléna Borová, Radúz Mácha, Lucie Polišenská či Alexej Pyško.
