Příběhy písní
Výsledky svého bádání shrnul Bystrov do série knížek Příběhy písní, jejíž závěrečný, třetí díl právě vyšel v nakladatelství Galén. Ve většině případů jde o písně americké, hodně z nich má své české, mnohdy zlidovělé verze, a patří ke zlatému fondu písniček, které jsme zvyklí slýchat už desítky let u táboráků nebo při hospodských posezeních s kytarami.
Nelichotivě, ale vlastně docela malebně jim někdy říkáme „odrhovačky“. Málokdy však tušíme, kdo je pod jejich americkým originálem podepsán či kdo je nazpíval jako první, ale také jak hluboko sahají jejich kořeny. Tohle všechno za nás vyzkoumal a do nesmírně čtivých, občas až detektivní pátrání připomínajících kapitolek shrnul právě Michal Bystrov.
Jeho Příběhy písní, kterými se mimochodem na stejnojmenném loňském albu inspiroval Wabi Daněk s kapelou Ďáblovo stádo, mají ostatně výmluvné motto: „Jsou písně, které stojí za to poslouchat. Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet. A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh.“
Třešně a Rousseau
To, k čemu Michal Bystrov ve svých knihách dospívá, je skutečně někdy fascinující a mnohé souvislosti šokovaly i jeho samého. „Překvapený jsem byl každou chvíli: když mě cesta za písní Jo, třešně zrály dovedla ke zpěvohře Vesnický věštec od skládajícího filozofa J. J. Rousseaua nebo když jsem zjistil, že Buráky jsou dokonalá kamufláž, za kterou může člověk oslavující Lincolnova vraha.“
Mnohé z písní, jejichž příběhy Michal Bystrov vypráví, nazpíval Wabi Daněk s kapelou Ďáblovo stádo
„A také když mě balada Řekni, kde ty kytky jsou zavedla k říkance z Tichého Donu; když se ukázalo, že písnička My Bonnie Lies Over The Ocean byla schválně napsaná tak, aby vypadala jako anglická lidovka; když mi došlo, že hity Laredo, Špitál u sv. Jakuba a Dům U Vycházejícího slunce mají stejný základ,“ pokračuje autor, který podle svých slov pracoval na aktuálním, třetím díle Příběhů čtyři roky, na předchozím o rok méně, ale pro první, který vyšel v roce 2009, sbíral materiál dokonce deset let.
„Vždycky nějakou dobu trvalo, než jsem objevil, která skladba má za sebou tak silný příběh, aby se na něm dala vystavět celá kapitola. A potom nastalo většinou dost úmorné, mnohaměsíční hledání ve všech možných i nemožných pramenech,“ prozrazuje Bystrov metodu své práce.
Michal Bystrov v úloze písničkáře
Ale není to tak jednoduché: „Sesbíráte milion údajů, a když už myslíte, že to máte, zjistíte, že pravda je stejně někde jinde. Skutečnost leží ještě hlouběji pod povrchem, takže následuje další kolo, a teprve pak vám s trochou štěstí začne svítat.“
Příběhy písní ovšem Bystrov vypráví v širokém kontextu a každá kapitola, kterou uvozuje originál anglického textu a autorův vlastní překlad (Bystrov se kromě publicistiky živí překladatelstvím a lze se s ním setkat i jako s básníkem a písničkářem), hodně vypovídá o nějakém širším, s písní vlastně třeba jen okrajově souvisícím tématu.
V čem se ztratil Seeger
S tímto přístupem vlastně Příběhy písní daleko přesahují běžný hudebně publicistický standard a jsou mezioborovým dílem, které zaplňuje mnohá bílá místa v české literatuře o americké historii a kultuře.
První a nejslavnější interpret písně Hoochie Coochie Man, bluesman Muddy Waters
Když Bystrov například píše o snad nejslavnějším bluesovém standardu Hoochie Coochie Man, jehož nesmrtelný riff zná každý, kdo o blues, ale i rock byť jen zavadil, největší část kapitoly věnuje vlastně bizarnímu dění na chicagské světové výstavě v roce 1893. Tedy události, jež se odehrála 61 let předtím, než tento svůj obrovský hit poprvé natočil král chicagského blues Muddy Waters.
A je to podobné i u dalších kapitol třetího dílu: „Chtěl jsem podrobně vypsat, jak vznikaly písně zakladatele bluesového žánru W. C. Handyho, na osudu souboru Fisk Jubilee Singers jsem se snažil ukázat, jakým způsobem vešly ve známost černošské spirituály nebo jsem se pokusil zachytit počátky černého i bílého gospelu.“
„Napsal jsem také shrnující kapitolu o hudbě z dob občanské války v USA a také jsem detailně vylíčil, jak to doopravdy bylo s životem a muzikou legendárního trestance a folkbluesového hitmakera Lead Bellyho. Nejhůře se mi vyprávělo o písni We Shall Overcome; nejenže jsou pod ní podepsáni čtyři různí autoři, ale ještě má historii tak zamotanou, že se v ní ztratil i sám Pete Seeger, který skladbu proslavil.“
Protagonista známé písně Na kopečku v Africe, „mexickej lotr“ Václav Babinský
Jakýmsi bonusem ke každému dílu je příběh jedné české odrhovačky. V prvním to byla Žalostná píseň o balonu „Kysibelce“, ve druhém Na kopečku v Africe a nyní ve třetím Udatný rek kanonýr Jabůrek. Čtenáře nemůže nenapadnout, že ve vzduchu visí otázka, zda se autor „českému zpěvníku“ nechce věnovat soustavněji.
Říká: „Rád bych takovou knížku napsal, zřejmě ne hned, ale třeba za pár let... Otázka je, zda se mi podaří shromáždit tolik informací, abych laiky uspokojil a odborníky nenaštval. Jedno je mi jasné: sám si na vědce hrát nesmím. Musím zůstat tím udiveným hledačem, který, když neví, tak si nevymýšlí.“
