Dala jste si mezi deskami velkou pauzu. Jaký je příběh Škrábnutí?
Jednou mne přizval klávesista z mojí někdejší kapely Jirka Hutárek, který vždycky skládal zajímavé písničky, jestli bych si nějaké nepřišla poslechnout a třeba se mi z nich něco nelíbilo. Já si jich vybrala asi pět a během pár dní do nich ve svahilštině něco nazpívala. Přemýšleli jsme, co s tím. A napadlo nás je poslat Romanovi Holému, aby nám coby člověk znalý řekl, jestli to má nějakou naději a jestli by třeba neměl chuť nám písničky produkovat. Jemu se to strašně líbilo. Což nám dalo impulz k další práci.
Poslechněte si singl z desky Škrábnutí |
Mimo jiné i k tomu shánět texty, které jsou tentokrát v češtině.
Přemýšleli jsme samozřejmě i nad angličtinou, protože by to byla snazší cesta. Ale pak jsem se kousla a řekla, že ne. Pořád mám pocit, že pokud u nás člověk nepromlouvá k posluchači mateřským jazykem, vzniká určité odcizení.
Nakonec máte s češtinou zkušenosti ještě z formace Black Milk, ve které jste začínala.
No a že tam to byly nějaké texty! Ale prakticky to byl dobrý trénink, protože od té doby jsem schopná zazpívat ledacos. Tehdy byly samozřejmě všechno texty o lásce, které psala Jana Rolincová pro náctileté holky. Od té doby už však uplynula nějaká doba a stala se spousta věcí. Já se rozhodla pro jiný model než moje kolegyně z Black Milk, které nemají vlastní kapelu a jezdí dál kratší vystoupení na halfplayback. Já jsem prošla spoustou kapel a nabírala zkušenosti, které teď chci zúročit.
Zpívala jste s Vladimirem 518, s Monkey Business v G Point Hunters a často jste hrála – bez urážky – druhé housle. Jaké to pro vás bylo?
Myslím, že každá zpěvačka by občas měla umět udělat krok zpět a naučit se dělat takzvané křoví. Zpívat dobré doprovodné vokály je velká škola a zkušenost. Kupříkladu v Monkey Business to fungovalo skvěle a jenom díky naší souhře s Matějem Ruppertem a Tonyou Graves vznikal klasický p-funk. Nepatřím mezi muzikanty, kteří musí být ve světle reflektorů, o krok vpředu před ostatními. Tu touhu v sobě nemám.
Jak se to promítlo na vaší desce?
Když jsem o ní začala před pěti lety přemýšlet, měla být taneční, hlučná. Postupem času jsem však začala přicházet na to, že to nejsem já. Že to sice dokážu udělat, ráda si zazpívám hodně nahlas a hodně vysoko. Ale není to moje podstata, tu si musím teprve najít. Nechtěla jsem někoho napodobovat nebo se k někomu připodobňovat. Desku Škrábnutí beru jako první krok.
Jak jste hledali desce zvuk?
Dlouhou dobu jsme si s ním nevěděli rady. K písničkám, které jsme měli, se přidalo pár úžasných věcí, které našel Roman Holý v šuplíku. Asi před rokem a půl jsem si dala odmlku od hraní, abych si všechno srovnala. Přišla jsem za ním a řekla: Přála bych si, aby ta deska byla v produkci minimální. Aby byla hodně postavená na zpěvu a vyzněla na ní basová kytara, kterou jako nástroj miluju, a aby se písničky držely středních a pomalých temp. Když jsme ji dotočili, Roman přiznal, že takhle minimalistickou nahrávku ještě nedělal.
