RECENZE: Divoké makedonské maso je chlup, který uvázne v krku a dusí

V Divadle Komedie zinscenovali makedonský kus Divoké maso, který se na pozadí rodinného dramatu vyrovnává s příchodem nacismu na Balkán. Silné hře, která se může pochlubit zajímavým jazykem, bohužel příliš nepomohly filmové dotáčky.

Ze hry Divoké maso | foto: Divadlo Komedie

Divoké maso napsal současný makedonský autor Goran Stefanovski už v roce 1979. Pohledem do rozklížené rodiny Andrejevičů ilustroval balkánské město a společnost v době příchodu nacismu.

Tři synové ochrnutého zedníka Dimitrije (Rudolf Stärz) zvolili rozdílné cesty životem, zatímco mladý a naivní Andreja (Jan Hofman) hledá v ulicích revoluci, nejstarší netečný Simon (Jiří Racek) si ji už dávno našel ve flašce rakije. Nejvíce prostoru dostává prostřední Stevo Jana Zadražila, tedy snaživý úředníček, který se pro kariéru téměř nechá ovládnout Němcem Krausem (Jaromír Nosek).

Stefanovského hra překvapí velice dobrým jazykem. I když sem tam mezi silnými dialogy probleskne nějaká fráze (Aby Ti to 20. století nepřerostlo přes hlavu), vložil makedonský autor do hry poeticky drásavé obrazy podobné jejímu názvu. Divoké maso charakterizuje jako chlup, který člověku uvázne v krku, nelidská tkáň postupně zbytňuje a člověka nakonec udusí. „Takové maso se musí vytrhat nehty a špína vypálit,“ radí pološílená matka v podání Evy Vrbkové. „Jednoho dne se to bude dělat na ulici a zmizí mystérie, která jen stojí energii a čas,“ pronese lakonicky v jiné části náruživá Sára Kristýny Leichtové.

Úroveň však drží režie Jana Novotného jen v některých částech. Třeba tam, kde je minimalistická a nechá herce jednat před obrazem velkého stromu či když scénu dotváří jen stínohra a pár kostek na sezení.

Divoké maso

55 %

Divadlo Komedie

premiéra 15. ledna 2015

režie: Jan Novotný

hrají: Jan Zadražil, Jiří Racek, Jan Hofman, Rudolf Stärz, Eva Vrbková, Karolína Wagnerová, Kristýna Leichtová, Jaromír Nosek, Vilém Udatný, Jakub Chromeček

Jakmile si však začne vypomáhat filmovými dotáčkami, mění se balkánské rodinné drama na obyčejné klišé. Dobře to ještě funguje u vstupu popa či zaříkávačky na začátku, dlouhý Simonův monolog u prostitutky je však téměř k nevydržení. Pokud k tomu přičteme ještě dokumentární záběr pochodujících vojáků, divák zalituje, že nezůstalo jen u slov.

Divoké maso v pražském Divadle Komedie si tím tak bohužel samo sráží povedenou trefu do neznámé látky.