Známý zpěvák Dan Bárta vystoupil v polovině prosince v ostravském Domě kultury na festivalu Souznění. Těsně před koncertem byla příležitost jej vyzpovídat ze vztahu k Ostravě.
Jak zpěvák sám říká, ve městě koncertuje pravidelně už od devadesátých let. Zná ovšem zpěvák skutečně Ostravu natolik, aby se v ní neztratil, pokud by sestoupil z koncertního pódia? „Ale asi jo. Myslím, že bych se ve městě neztratil. Kromě dnes už klasických míst, jako je Stodolní ulice nebo industriálně krásný vítkovický areál, poznám také pár těžebních věží solitérních, Chittusiho ulici, kluby Parník a Fabrik, starou Porubu ještě, nádraží hlavní i svinovské, no a v nejhorším se zeptám, přízvuk na předposlední slabiku dávat umím,“ vysvětluje Dan Bárta s úsměvem.
Profil: Dan Bárta
|
Zároveň dodává, že základní orientační body Ostravy jsou jasné a nezaměnitelné. Při intenzivnějším hloubání se následně Dan Bárta rozpovídá a přidá také nějakou ze vzpomínek na raná devadesátá léta, kdy se ještě rozhodoval, kudy se bude ubírat jeho kariéra. Po nějaké chvíli se mu dokonce vybaví také jedna z prvních vzpomínek na v té době ještě černou Ostravu.
„Vyser se na cypoviny...“
„První sice úplně není, ale co se týče intenzity prožitku, tak určitě… Někde v nějaké ulici boční už pěkně navátý, netrefil jsem vajgla do kanálu, ergo jsem se snížil a začal jej cvrnkat do zmíněného otvoru jako kuličku do důlku, opět jsem párkrát minul, i když jsem se soustředil. Najednou se u mne zastavily černé boty, z nich čouhaly černé kalhoty, z těch tmavý trup a na něm ovousatělá hlava s dobře známými černými linkami očními, která mi doporučila, abych se už vysral na cypoviny nebo jednu dostanu, což jsem raději okamžitě udělal, protože bych nerad hned při svém prvním intenzivním kontaktu s černou Ostravou někoho zle potrhal.“
Od té doby mu Ostrava podle jeho slov tak nějak přirostla k srdci. Našel si tady kamarády a rád se do města vrací, a to v současnosti i jako student. „Já mám v Ostravě přátele a hraju tady velice rád - teď například na festivalu Souznění. Vzhledem k tomu, že ale hned druhý den mám předtermín zkoušky z ekologie na ostravské univerzitě, kde prvním rokem studuji, jsou mé pocity tentokrát smíšené. Ale nemůže určitě každý říci, že by část jeho publika tvořili spolužáci a pedagogický sbor, zvláště po čtyřicítce,“ vysvětluje.
Bárta se těší na vystoupení s filharmonií
Co se týká jeho ostatních ostravských koncertních vystoupení, zavítá Bárta do některého z místních klubů několikrát do roka, speciálně pro Ostravu však program většinou nepřipravuje. Přesto se ale čas od času najde i zcela výjimečná záležitost vytvořená opravdu jen pro ostravskou scénu.
Dan Bárta také rád a dobře fotí, zvláště pak vážky.
„Co se týče mých koncertů, tak ty ostravské nejsou nijak zvláště specifické, do téhle míry je Ostrava zkrátka štace, ale budeme tu v únoru hrát s ostravskou filharmonií, a to specifické, dokonce speciální, bude. Ostrava je velké, čím dál sebevědomější město, centrum celého ‚razoviteho regionu,‘ ergo z logiky věci k ní přistupujeme s poněkud silnějším rozechvěním. Ovšem znáte to: jakmile začnete zpívat, je vám jedno, kde jste.“
V souvislosti s Ostravou pak na závěr nemůžeme vynechat ani hudební festival Colours of Ostrava. „Barvy jsou jedinečným festivalem, to je třeba zmínit. Když jsem tu zpíval s Bobbym McFerrinem a WB3 improvizaci pro dobře dvacet tisíc lidí, bylo mi dost úzko. Takže Ostrava drží i pěkné druhé místo, co se týče mé trémy před koncertem,“ dodává zpěvák, ale odmítá říci, které místo zaujímá v jeho žebříčku první místo.
