RECENZE: U broučků na lustru bydlí ještěr

„Každá ilustrace je povinna setrvat ve své knize, jakékoliv přemísťování je přísně zakázáno!“ hlásá nápis v každé veřejné knihovně. Příkaz vymyslelo Ministerstvo knih v příběhu Pavla Čecha.

Z publikace Velká knižní záhada. | foto: Petrkov

Ten příběh se jmenuje Velká knižní záhada. Jde v ní o neposedné ilustrace v obrázkových knížkách, jež často tropí neplechu a přeskakují z příběhu do příběhu. Maxipes Fík mlsně kouká na dort, jejž pečou pejsek s kočičkou, Mirek Dušín si vykračuje po boku Athose, Porthose, Aramise a d’Artagnana a místo kordem mává kytarou.

Velká knižní záhada

80 %

Autor: Pavel Čech

Vydal: Petrkov, 84 stran

cena 390 korun

Pavel Čech je stále týž, starý známý malíř, ilustrátor, autor a komiksový tvůrce, jeho cit pro detaily, pro usměvavou zkratku, pro lyrický výjev tvoří bezpečí večera s knihou. A známá je i jeho největší deviza: přestože může být primárně vnímán jako autor knížek pro děti, k jeho albům bývají přikovaní i dospělí.

Pavla Čecha živí malba, prodává obrazy navzdory galerijním a sběratelským trendům. Vyprofiloval se v hasičské stanici. Několik let pracoval u brněnského sboru a zatímco jeho kolegové mezi výjezdy posilovali, on si kreslil. Vyučil se strojním zámečníkem a začínal opravami v Královopolské strojírně, ostatně zámky, klíče, hodinové stroje a strojky a všemožná hejblátka tvoří stálý námět jeho příběhů. „Mám rád zrezivělé klíče a oprýskané zdi, stará kina, čistou vodu a tajemství,“ říká o sobě.

Se snílky po střechách

První komiks mu vyšel v roce 1990, první autorskou knihu O čertovi zkusil v roce 2001. Odehrávala se na střechách starých domů, to Čechovi zůstalo dodnes. Další titul, O zahradě, je snovější. Příběh o lásce mezi kominicí a čertem nahradila věčná touha malého chlapce proniknout do tajemství trnkovské zahrady a v druhém plánu i smutek nad tím, jak nevratně mizí krajina našeho dětství. Ta městská i ta v duši. O zahradě vyšlo i ve francouzském překladu. Za výlohou jednoho francouzského knihkupectví ji objevil havlíčkobrodský nakladatel a nadchnul se. Knihou i tím, že příběh nepochází z pera francouzského romantika, ale od muže z Brna. Havlíčkobrodské nakladatelství Petrkov od té doby Čecha vydává, celkem to čítá dalších osm autorských knih včetně Magnesií Literou oceněného Velkého dobrodružství Pepíka Střechy.

Pavel Čech stojí dnes mezi Ernestem Thompsonem Setonem a Jaroslavem Foglarem, mezi Jiřím Trnkou, Josefem Ladou a Petrem Sísem. Dětský svět plní snílky, hubenými outsidery s dobrým srdcem, jimž jsou zázemím jen vlastní představy, mýty, ideály. Svět dospělých zalidňuje dědečky, kouzelnými bytostmi, tajemnými knihovníky, meyrinkovskými osobami, které umějí nasměrovat ke třináctým komnatám či chodbám, jež vedou do světů, o nichž se ve škole neučí. „Jeho obrazotvornost funguje jako nasycený roztok. Pavel Čech do něj beze spěchu vkládá své nápady a často překvapeně sleduje velikost, tvar a odstín krystalů, které se z nich pozvolna rodí,“ charakterizoval autorovu tvorbu komiksový publicista Tomáš Prokůpek v doslovu k Velkému dobrodružství Pepíka Střechy.

Když pohádky blázní

Před rokem se Čech vrátil ke klasičtějšímu komiksu, než byl výtvarně velkorysý Střecha. V Dobrodružství Rychlé Veverky mísí lásku ke strojům, indiánům a klukovským snům. Rychlá Veverka je totiž indiánské jméno závodníka formule 1. Petrkov právě vydal druhý veverkovský sešit. A k havlíčkobrodskému knižnímu veletrhu i zmiňovanou novinku Velká knižní záhada.

V ní Čech oprášil své staré lásky, dětské knihy. Dostaly svůj vlastní příběh: ilustrace z obrázkových knih mají sklon přelézat ze svazku do svazku a nikdo nedokáže přijít na to, proč to dělají a jak jim v tom zabránit. A zabránit tomu je nutné, protože co by si počali jemní Karafiátovi Broučci nakreslení Vlastou Baránkovou s druhohorním Burianovým ještěrem, který se jim zabydlel na lustru? Odborníci nakonec přijdou na to, že obrázky se přesouvají jen z knih už přečtených, z nepřečtené se žádný obrázek ven nedostane. A pak už stačí v knihovně na stejnou polici postavit příběhy o myšákovi a knihu o loveckém kocourovi.

Autor zkombinoval dvacítku ilustrací počínaje Frantovými obrázky k pohádkám Boženy Němcové, přes de Neuvilleho perokresby k románu Dvacet tisíc mil pod mořem po Tennielovy kresby ke Carollově Alence. Ta dost udiveně kouká na malého pištce z říkadel Josefa Lady.

Čechův nový příběh má úsměvnou linku, spravedlivé poselství, několik povedených vtípků (třeba když hladový myšák sežere ze stránky v knize slovo sýr) i šmrnc honiček jak z Toma a Jerryho. Pavel Čech prostě umí. Velká knižní záhada se sice nemůže svým rozsahem ani snovou lyričností rovnat Pepíkovi Střechovi, ale jako čtenářský bonbonek je báječná.

Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.