Obstará ji, jak to má být, jubilantovo dílo samo - tedy s výjimkou francouzského dokumentu, který je však vzdor vzletnému názvu Chiméry Jana a Evy Švankmajerových vcelku hravý, usměvavý a drží se věci čili tvorby.
Ovšem to pravé teprve následuje v rychlém sledu. Desetiminutová Kostnice, kde si režisér pohrává s lebkami a kostrami. Proslulý Don Šajn, půlhodinová animovaná variace příběhu Dona Juana v pojetí obřích loutek s hlasem Františka Filipovského. Lahůdková Zahrada, čtvrthodinová ponurá groteska o živém plotu sestaveném z lidského řetězu. A nakonec Tma, světlo, tma, šestiminutová bizarní hříčka, skládající v dětském pokojíku kus po kusu tělo člověka. Paráda.
Ale vůbec nejlepším dárkem by bylo, kdyby na konci Švankmajerova bloku přinesla parta mecenášů před kameru šek s částkou, za kterou by nejsvětovější ze současných českých režisérů mohl dokončit svůj vysněný Hmyz.
