RECENZE: Psanec country Willie Nelson vybrousil kytarou hloubavé dílo

Willie Nelson je největší živou legendou americké country. Přes svůj věk má nabitý koncertní diář a album Band of Brothers, které nyní vydal, je hodno jeho pověsti.

Willie Nelson: Band of Brothers (obal alba)

Willie Nelson je zvláštní typ muzikanta. Na jedné straně může působit jako až protivný "národní poklad", který se, ověšen americkými symboly, různými těmi "vlajkami hvězdnatými", čas od času objevuje na různých akcích celebrit nebo vstupuje do politických kampaní.

Na straně druhé stojí jeho nekonvenční zjev "indiánské stařeny", celoživotní boj proti zákazu marihuany (a jeho vlastní problémy se zákonem za její užívání) a vůbec zjevná svobodomyslnost.

Willie Nelson se netají kladným vztahem k marihuaně.

A konformistou ostatně není ani po hudební stránce. Patří k předním postavám takzvané outlaw (psanecké) country, která v 60. letech postavila na hlavu dosavadní zákony uhlazené nashvillské muziky a na scénu vynesla muzikanty, kteří byli všechno jiné než jen dodavatelé kovbojíčkovského kýče.

Svoji hudební produkci v posledních letech jedenaosmdesátiletý Willie Nelson hodně stylově rozprostřel. Na jedné straně točí desky v duchu moderní i tradičnější, akustičtější country, na straně druhé nahrává s různými úspěchy i blues, jazzové standardy, reggae, nechává se ovlivňovat folkem i rockem.

Kytara Willieho Nelsona jménem Trigger

Ve všech těchto počinech je však samozřejmě silný otisk jeho osobnosti. A také zajímavý hlas a v neposlední řadě zvuk kytary jménem Trigger a osobitý styl hry na ni. Ten osciluje mezi velmi odvážnými pokusy ne zrovna dvakrát vybaveného hudebníka, pouštějícího se do složitých sól (posluchač se přistihuje, jak moc mu drží palce, aby se ve spleti tónů neztratil), a skutečně chytrými a originálními party, jaké prostě nevymyslí nikdo jiný.

Party, které nepřekážejí

A to už vlastně mluvíme o novém albu Band of Brothers, protože kytarové sólo přesně tohoto typu si Nelson neodpustí prakticky v žádné písničce. Vždycky však jde o vítané koření, které napomáhá skoro až intimnímu výrazu, který je pro desku typický a jedinečný.

Willie Nelson a Mickey Raphael

Nelsonova kytara i hlas si navíc skvěle sednou s projevem druhého hlavního instrumentalisty alba, hráče na foukací harmoniku Mickeyho Raphaela, známého hudebníka, který je nejen členem Nelsonovy koncertní kapely, ale spolupracoval v žánru s kdekým. Jeho party jsou na Band of Brothers všudypřítomné, popírají často nepsaný zákon nekřížení harmoniky a zpěvu, a přesto nikde nepřekážejí.

Muzikantské detaily skládají pozoruhodný celek. Album Band of Brothers je velmi osobní, hloubavé a sebezpytné. Nelsonovi samozřejmě nechybí nadhled, tím je dobře znám, a ani zde si k dobru věci neodpustil rozverné písničky, jako je třeba Wives And Girlfriends.

Willie Nelson

Album ovšem stojí zejména na vážnějších a "rozvážnějších" sonzích, jako je hned úvodní trojice Bring It On, Guitar In The Corner a The Wall, které náladu celé desky předznamenávají.

Band of Brothers zásadně poznamenalo, v tom nejlepším slova smyslu, že se po mnoha víceméně tematických projektech Willie Nelson vrátil k psaní písniček – spolu s producentem Buddym Cannonem je autorem devíti čtrnáctin alba.

Band of Brothers

85 %

Willie Nelson

A Nelson je velmi dobrý písničkář – nezapomeňme, že jako autor repertoáru pro jiné zpěváky v 50. letech začínal, než začal sám vystupovat. A tenhle talent je u něj asi nevyčerpatelný. Vybroušené dílo starého mistra Band of Brothers je toho důkazem.