Charles Bradley
Život nyní pětašedesátiletého zpěváka a autora písní, jehož skutečná hudební kariéra začala až v roce 2011 vydáním debutového alba No Time For Dreaming na labelu Daptone (pro který už od roku 2002 občas natoičil nějaký ten singl) byl tak zajímavý a pohnutý, že o něm vznikl známý a doslova kultovní dokument Soul of America. Poprvé v Česku tohoto autentického soulmana na vlastní oči spatříme na Colours of Ostrava v pátek od půl sedmé večer.
Co všechno jste dělal, než jste se stal zpěvákem?
Byl jsem tesař, kuchař, imitátor Jamese Browna...
Kdy jste stál poprvé na pódiu?
V šestnácti letech.
Primavera Sound 2014: Charles Bradley
Jaké jsou vaše hudební idoly?
James Brown, Aretha Franklin, Bobby Blue Bland, Sam Cooke, Cat Stevens, Whitney Houston... Je jich spousta.
A co blues, máte ho rád?
No jasně, to jsem zpíval jako první.
Ale od těch šestnácti jste už zpíval písničky Jamese Browna?
Ano. On měl těžký život podobně jako já. A to mi hodně pomohlo, inspirovalo mě to, víte? Nešlo totiž jen o jeho hudbu, ale o celý život. Byl to vždycky jediný umělec, ke kterému jsem mohl doopravdy vzhlížet.
Svoje první album jste vydal až v roce 2011, tedy v 63 letech. Ve kterém bodě se vaše životní dráha změnila v profesi hudebníka?
Já dělal hudbu pořád. Ať jsem byl tesař, ať jsem byl kuchař, nikdy jsem hudbu neopustil. Víte, to, co tehdy člověk zažíval a co se v něm dělo, nemohl říct otevřeně, jinak by měl velké problémy. Mohl to jedině zazpívat.
Primavera Sound 2014: Charles Bradley
V životě jste hodně cestoval. Kde se vám líbilo nejvíc?
Jednou jsem jel stopem ze Spojených států přes Kanadu až na Aljašku. A tam to bylo krásné, neporušená příroda. Tam bych se ještě někdy rád vrátil.
A máte vysněné místo, kde byste rád žil?
Když ještě byla moje maminka naživu, bylo to tam, kde byla ona. Když teď už nežije, takové místo nemám. Pořád ho hledám.
