RECENZE: Publiku by hity stačily, Manics však přivezli i novou tvorbu

Manic Street Preachers přijeli do pražské Lucerny představit blížící se album Futurology a loni vydané oceňované Rewind the Film. A i když si publikum žádalo hlavně hity z devadesátých let, písně z nových desek se neztratily.

Manic Street Preachers k nám přijeli už počtvrté. Před dvanácti lety přivezli do Prahy výběr Forever Delayed, v roce 2010 byli hlavní hvězdou trutnovského festivalu a před dvěma lety se objevili v Lucerně se souborem singlů National Treasures.

Letošní koncert je tedy teprve prvním, kdy k nám zamířili s aktuálním materiálem. Velšská kapela tvrdí, že se právě dostala do třetí fáze, která je zjevně velice tvůrčí. Pražská zastávka je zastihla na půli cesty mezi podzimní melancholickou deskou Rewind the Film (recenze zde) a na červenec ohlášeným hlasitějším pokračováním Futurology (více zde).

Manics však dobře vědí, že návštěvníci středečního koncertu si přišli opět poslechnout hlavně hity. Zpěvák James Dean Bradfield koncerty pravidelně zahajuje ranou Motorcycle Emptiness, osu celého evropského turné pak pevně drží písně z nejúspěšnějších alb konce devadesátých let, za které kapela posbírala celkem čtyři ceny Brit Awards.

Kytarovky s klenutými melodiemi a silnými refrény v podání Bradfieldova vysokého hlasu jsou ostatně pro Manic Street Preachers charakteristickým rysem tvorby. Hymny A Design for Life, Everything Must Go, ale i Enola/Alone či Tsunami proto vyvolaly v téměř zaplněné Lucerně největší nadšení.

Vlažnějšího přijetí se dočkaly písně z chystané novinky Futurology. Kapela tvrdí, že pro nový materiál je inspirovaly cesty po Evropě, new pop a krautrock. Znát je to v bilingvální Europa Geht Durch Mich, kterou dopředu žene strojový rytmus bicích a industriální nádech. Už vydaný první singl Walk Me to the Bridge zase drží klávesy jak z osmdesátých let, titulní Futurology zdobí příjemná gradace. Nový materiál zněl naživo svěže a byl dobrou reklamou na chystané album.

Dvacet let od Holy Bible

Jako obvykle zmínil basák Nicky Wire bývalého člena kapely a hlavního textaře Richeyho Edwardse. Manics na svého původního lídra vzpomněli docela překvapivě drsnou písní Die In the Summertime. Letos totiž uplyne dvacet let od vydání kritiky ceněného temného alba The Holy Bible, ve kterém Edwards ztvárnil své běsy a deprese těsně před tím, než nevysvětlitelně a zřejmě navždy zmizel.

Manic Street Preachers

90 %

Pre-Futurology tour

Lucerna, velký sál

14. května 2014

Poslední třetinu koncertu oddělila akustická sekce, ve které Bradfield vystřihl sám na kytaru This Sullen Welsh Heart a The Everlasting. Závěr se nejdříve nesl opět v duchu nejstarších hitů, Manic Street Preachers nikdy nezapomenou na vykopávky v podobě You Love Us a punkové Motown Junk. Tu Bradfield vtipně uvedl začátkem Paradise City od Guns N’ Roses (zpěvák kdysi zmínil, že třeba Motorcycle Emptiness prý napsal ovlivněn Slashovou kytarou ve Sweet Child O’mine).

Posledním bodem setlistu byla podle očekávání If You Tolerated This Your Children Will Be Next. Wire jednou prohlásil, že jejich první jednička britské hitparády je to nejrafinovanější, co kdy vytvořili. A měl asi pravdu, píseň o španělské občanské válce si odzpívala slovo od slova celá Lucerna s rukama nahoře.

Koncert ukázal, že by si Manics klidně pro zbytek kariéry vystačili s výběrem hitů. S každým albem je však na nich patrná snaha posouvat se někam dál a i když se nové desky už asi nedočkají takových ovací jako ty z let 1996 či 1998, je na Manics sympatické, že neustrnuli a že je hudba pořád baví. Energické koncerty jsou toho ostatně nejlepším důkazem.

Manic Street Preachers, Lucerna Praha, 14. 5. 2014, setlist:
Motorcycle Emptiness, You Stole The Sun from My Heart, (It's Not War) Just The End of Love, Europa Geht Durch Mich, Suicide Is Painless (Theme from M.A.S.H.), Everything Must Go, Rewind the Film, Die in the Summertime, Your Love Alone Is Not Enough, Enola/Alone, Walk Me to the Bridge, A Design for Life, This Sullen Welsh Heart, The Everlasting, Revol, Futurology, Ocean Spray, You Love Us, Tsunami, Show Me a Wonder, Motown Junk, If You Tolerated This Your Children Will Be Next