Jan Kubíček: Výzkum čtverce (pozitivně-negativně), 1970-78
Jan Kubíček (1927–2013) patřil ke směru, který je známý pod pojmy "konkrétní" nebo "konstruktivní". Od šedesátých let tvořil obrazy, jež vznikaly na racionálních, geometrických základech.
Ve stejné době hledali racionálně estetický přístup k umění také Zdeněk Sýkora, Karel Malich a Hugo Demartini. V šedesátých letech navázali kontakty se spřízněnými kolegy v zahraničí, v následující dekádě už vinou politické situace museli jít vlastní cestou.
Rané asambláže
"Zajímám se o obraz jako konkrétní plochu," definoval si Kubíček začátek své konstruktivistické fáze. Znamenalo to, že obraz nesměl obsahovat žádný odkaz na realitu mimo tuto plochu.
Vrcholu své umělecké tvorby dosáhl nejpozději sérií obrazů s dělenými kruhy. Využitím kruhu a možností jeho dělení pro sebe dobyl takřka nekonečný kosmos formálních možností, které zdaleka nechtěl všechny vyčerpat (a vzhledem k jejich množství ani nemohl), jež však tvořily vzájemně propojený formální kánon.
V retrospektivě, kterou představuje výstava ve druhém patře pražské Městské knihovny, však musí být zohledněno i Kubíčkovo rané dílo. Jako většina umělců své generace vychází i on z estetického vývoje padesátých let.
Tento směr, který je na Západě označován jako "informální", utvářel po druhé světové válce ráz mezinárodní umělecké scény.
Spolu s přítelem Jiřím Balcarem a kolegou Vladimírem Boudníkem započal Kubíček svou tvorbu v tomto stylu. Jeho rané laky a asambláže z dřevěných prvků nebo experimenty s písmeny ještě nepoukazují na pozdější konstruktivní fázi, dávají však tušit, že se Kubíček ve svých pracích velmi brzy zajímal o prokazatelné struktury.
