Mladí herci chtějí zpravidla prorazit v Hollywoodu, proč vy jste si vybrala Itálii?
Spíš si Itálie vybrala mě. Ještě jsem studovala v Bratislavě herectví, když tam dělali casting na italský televizní film, tak jsem jela točit do Říma. Na školu jsem se ještě vrátila, ale po roce se ozval režisér Marco Bellocchio, který mi nabídl roli v Princi z Homburgu. Pak už jsem se pro Itálii rozhodla, naučila se jazyk, abych nehrála jen chudinky z Východu, co na Západě skončí jako prostitutky, ale mám pootevřená vrátka k návratu.
Točíte nejen italské filmy a seriály včetně tamní verze Terapie, pronikla jste i do anglofonní říše v projektu Coco Chanel, kde se o postavu módní ikony dělíte s legendární Shirley MacLaine. Jak jste to dokázala?
Jiřina Bohdalová a Barbora Bobuľová ve filmu Nesmrtelná teta
Byla to naprostá náhoda. Přišla jsem na kostýmní zkoušku jiného filmu a vedle zrovna běžel casting na Coco Chanel. S režisérem jsme se potkali na chodbě, povídali si, co děláme, já se žertem zeptala - A proč jste nepozvali mě? Načež si mě zavolal na kamerovou zkoušku a vyhrála jsem. Podobně u Svatého srdce, za něž mi pak dali cenu David, jsem roli dostala místo herečky, co se hádala s režisérem.
Italové jsou podle vžité představy bezprostřední, plní emocí. Chovají se tak i jako diváci?
Za poslední roky se hodně změnilo, kino zastínily televize a italský divák zlenivěl, zpohodlněl. Ovšem vinu nese také krize, rodina si rozmyslí, jestli zůstane doma u obrazovky, nebo vyrazí do kina, když lístek pro jednoho stojí sedm eur.
Přijala jste italský životní styl se vším všudy, včetně obědů a večeří o několika chodech? Nevypadáte na to.
Děkuji, ale žádnou dietu nedržím, naštěstí jsem zdědila po předcích dobrý metabolismus. A je pravda, že italské jídlo má spoustu chodů, ovšem teď na Febiofestu jsem si připomněla, že český oběd o jednom chodu může být daleko vydatnější. Nepřijala jsem jen jediný italský zvyk, večeřet až po desáté hodině večer. To už jdu s přáteli jenom na víno.
