Snímky Miloně Novotného (1930-1992) provázela tak trochu smůla. Sice mu v uvolněném roce 1968 vyšla fotografická kniha Londýn, ale za následné normalizace se ocitl na černé listině. Obrázky z Londýna šedesátých let se potom dočkaly výstavy k desátému výročí autorova úmrtí, bohužel v roce 2002 zasáhla další vyšší moc. Místo srpnové bratrské okupace přišly srpnové povodně a expozice musela být předčasně uzavřena. Nyní legendární soubor fotografií dostává novou šanci. V Leica Gallery Prague se představují do 11. dubna.
Novotný byl průkopníkem a dnes je již nesporným klasikem české humanisticky orientované fotografie 20. století. Patří ke generaci ovlivněné legendární výstavou Edwarda Steichena The Family Of Man, která od své premiéry v New Yorku v roce 1955 navštívila čtyřicet zemí a přišlo na ni přes devět milionů lidí.
Zašlé impérium
"Podobně jako Henri Cartier-Bresson i Novotný fotografoval výhradně černobíle, pracoval zásadně s leikou a byl představitelem takzvaného rozhodujícího okamžiku," říká kurátorka výstavy Dana Kyndrová. "Ačkoliv v jeho díle najdeme i fotografie zachycující například pohřeb Jana Palacha, těžiště jeho tvorby rozhodně netvoří reportáž. Byl fotografickým básníkem všedního dne a měl neuvěřitelnou schopnost vidět ve zdánlivě banálních výjevech hluboké lidské obsahy."
Miloň Novotný pocházel z moravské venkovské rodiny, byl naprostý fotografický samouk a jeho tvůrčí vývoj tak naštěstí neovlivnilo žádné umělecké vzdělání. V roce 1956 se vypravil do Prahy za Josefem Sudkem, aby ho požádal o výběr fotografií pro svou první výstavu v Olomouci. Mezi oběma fotografy s věkovým rozdílem téměř dvou generací se vyvinulo celoživotní přátelství. Rok poté se natrvalo do Prahy přestěhoval, spolupracoval s týdeníkem Kultura a Divadelními novinami a fotografoval pro divadlo, především pro Činoherní klub. Publikoval kolem pěti set snímků ročně a většinu honorářů použil na cestování.
Miloň Novotný, Epson Derby, Londýn, 1966
Knihou zachycující atmosféru Londýna v neopakovatelných šedesátých letech se v roce 1968 proslavil. Ta u příležitosti pražské výstavy nyní vychází v přepracované podobě. A podržela si svou nadčasovou kvalitu. "Nemusíme být pamětníky, abychom ocenili suverenitu, s níž fotograf zachytil kosmopolitní přístav v ústí Temže a zároveň osobitě vystihl náladu města udávajícího tón šedesátým letům," píše v nové předmluvě Josef Moucha. Londýn v té době ovšem nebyl zdaleka jen tepnou nově se rodící kultury nebo módy. Právě v šedesátých letech začalo nad někdejší říší slunce zapadat, Británie dávala svobodu svým koloniím a ztrácela na světovém významu. "Jistá zašlost významu britského impéria se promítla do duší jeho obyvatel. Právě to fotograf rozpoznal a osobitě podal," dodává Moucha.
Dvacet let mimo
Jak řečeno, "zlatá šedesátá" byla na dlouhých dvacet let posledním záchvěvem Novotného skvělé tvorby. Ne že by nechtěl, ale nesměl. V době husákovské normalizace jeho snímky zmizely ze stránek novin a časopisů a ztratil možnost fotografovat i pro divadlo. "Živil se portrétováním hudebníků pro Svaz československých skladatelů, což jeho tvůrčí ambice zdaleka nenaplňovalo," podotýká Kyndrová.
Po listopadu 1989 se znovu začal rozjíždět po světě. Oslavil šedesátku a zdálo se, že rozmach jeho fotografického potenciálu už nemůže nic zbrzdit. "Bohužel. Bylo mu dopřáno jen dva a půl roku života. Avšak těch několik nádherných fotografií, které ze svých posledních cest ještě stihl přivézt, je dokladem, že renomé jednoho z nejlepších českých fotografů si udržel až do smrti," dodává kurátorka výstavy.
