Deníky Mistra a Markétky (obálka)
Michail Bulgakov si začal psát deník v roce 1921 po příchodu do Moskvy a vedl si jej velmi nepravidelně, s někdy až několikaměsíčními pauzami, zaviněnými existenčními a tvůrčími problémy či stavy deprese (jakkoli tak nebývají přímo pojmenovány), do roku 1926.
Tehdy, po zveřejnění Bulgakovovy satiry Osudná vejce, navštívila jeho byt tajná policie a tři sešity jeho deníků zabavila společně s rukopisem jednoho z jeho nejznámějších děl, sci-fi satiry Psí srdce. Zpátky je spisovatel dostal až po čtyřech letech, po přímluvě Maxima Gorkého, který byl Bulgakovovi nakloněn.
Důvody, proč na psaní zápisků navázala Bulgakovova žena Jelena, vysvětluje ona sama v první poznámce z 1. září 1933: "Míša trvá na tom, abych vedla tento deník. Po domovní prohlídce v roce 1926, při které mu sebrali jeho deníky, se zařekl, že už žádný psát nebude. Myšlenka, že může být spisovateli odebrán jeho deník, mu připadá hrozná, nepochopitelná."
A její poctivé a soustavné zápisy, vy kterých se mísí nepodstatnosti se zásadními zprávami, jejichž váhu však rozlišíme až dnes, potvrzují správnost této volby.
Depresivní četba
Stěžejní částí knihy Deníky Mistra a Markétky jsou ovšem zápisky samotného Bulgakova, právě v nich je čtenářův dotyk s jeho životem nejtěsnější. Odhalují mnoho z pozadí a kořenů jeho tvorby.
Michail Bulgakov
Mnohé deníkové zážitky jako by vypadly z jeho slavného Divadelního románu, ostatně značně autobiografického, a v lecčem jsou také velice překvapivé. Přitom tvoří pouhých padesát tiskových stránek, tedy přibližně desetinu celé knihy.
Michail Bulgakov se ve svých deníkových zápiscích projevuje jako člověk těžce stíhaný čerstvým sovětským režimem, nejen čistě politicky, ale i existenčně. Povzdechy nad tím, že on se svou druhou ženou Ljubov nemají žádné peníze a dokonce trpí hladem, jsou zejména v prvních letech jakousi konstantou autorova uvažování.
I tak prozaické strasti ale občas dokáže vyjádřit vlastně až poetickou formou: "A další otázka je, jak proměnit ženin letní plášť v kožich." A tu a tam dokonce probleskne mezi řádky humor a několikrát jsou citovány dobové anekdoty - třeba na pozvolné, neoficiální odstavení Trockého z nejvyšších pozic.
Michail Bulgakov
Četba Bulgakovova deníku je vlastně dost depresivní, byť vypráví o tom, co i průměrně kulturně-historicky vzdělaný čtenář ví nebo tuší: neustálé spisovatelovy konflikty s režimem, jeho okamžiky bezmoci, které stěžovaly choroby, se kterými se musel vyrovnávat.
To vše navíc v době, která byla velmi komplikovaná nejen v Sovětském svazu, ale v celé Evropě - Bulgakovovy postřehy k mezinárodní situaci, zejména k dění v Německu v době nástupu fašismu, jsou až jasnozřivé.
Nepříjemným zjištěním nad deníkem je to, že se ani takový duch, jakým Michail Bulgakov bezesporu byl, nevyhnul dobové vlně antisemitismu. Na mnoha stránkách komentuje židovství různých osobností včetně stereotypních hodnocení jejich údajného mamonářství a podobných vlastností.
Mistr a Markétka do šuplíku
Mimořádně zajímavou součástí knihy Deníky Mistra a Markétky je výbor z Bulgakovovy korespondence. Mezi příjemci jsou spisovatelovi příbuzní, kolegové spisovatelé, v pozdějších letech i třetí žena Jelena, které popisuje okolnosti vzniku svého největšího díla Mistr a Markétka.
Michail Bulgakov
Bezesporu nejdůležitější jsou dopisy, které autor adresoval vysokým sovětským činitelům, tedy Stalinovi a vládě SSSR, ve kterých vysvětluje svoji existenční situaci, připomíná neustálé omezování tvorby a zákazy divadelních her či prózy, a žádá o povolení k vystěhování do zahraničí.
"Apeluji na humánnost sovětské vlády a žádám, aby mě, spisovatele, který nemůže být prospěšný své vlasti, velkodušně propustila na svobodu," píše. Netřeba dodávat, že takové povolení Bulgakov nikdy nedostal a většina jeho díla dostala zelenou až desítky let po jeho smrti.
Michail Bulgakov
Mistr a Markétka, právem obecně uznávaný za největší ruský román 20. století, poprvé vyšel v roce 1967. "Ptáš se, co bude dál? Nevím. Pravděpodobně uložíš rukopis do zásuvky psacího stolu nebo do skříně, kde leží mé 'pohřbené' hry, a občas si na něj vzpomeneš," píše po dopsání románu v roce 1938 Bulgakov ženě Jeleně...
Mimochodem, autorkou prvního českého překladu tohoto velkého díla z roku 1969 je táž Alena Morávková, která Deníky Mistra a Markétky s hlubokou znalostí věci zpřístupnila nyní českým čtenářům.
