"Dryják o třinácti obrazech" původně uvádělo Divadlo Na zábradlí od dubna 1995, od října 2003 se hraje v Divadle Kalich.
"I bezmála devatenáct let od své premiéry stále plní hlediště po strop. S čistým svědomím mohu říci, že reprízy, na nichž bylo za ta léta v sále byť jen jediné volné místo, bych spočítal na prstech jedné ruky," chválí si producent a majitel Divadla Kalich Michal Kocourek.
"V předlouhé historii této inscenace se tu a tam stane, že některá z jejích hereček otěhotní. Nám s Ivanou se narodil Jáchym, bylo tedy fér teď počkat na Marthu," ohlíží se autor Jan Kraus.
Nahniličko se navíc vrací posíleno o novou hereckou tvář. K Janu Krausovi, Ivaně Chýlkové, Evě Holubové, Bohumilu Kleplovi a Marthě Issové se připojí Ján Sedal, známý z řady filmů nebo například z jevišť HaDivadla či Dejvického divadla. Po Josefu Hrubém a Ladislavu Synkovi přebírá roli Třetího.
Hra žije, někteří kritici nikoli
Přestože bylo Nahniličko v roce své premiéry odměněno druhou cenou Nadace Alfréda Radoka, nemělo u části kritické obce na růžích ustláno. "Když Nahniličko začínalo, mělo katastrofální kritiky. Tvrdilo se, že je to konec Divadla Na zábradlí. Ale to je za námi, Nahniličko pořád žije a někteří z těch kritiků už jsou mrtví," konstatuje Jan Kraus.
K napsání druhého dílu ho ovšem úspěch hry nepřinutí: "Pokračování Nahnilička neexistuje. Ta hra je uzavřený příběh. Nejen na prknech. Změnila nám všem život. Začínali jsme jako Chýlková a my ostatní, které v podstatě nikdo neznal. Máme k ní všichni respekt jako k něčemu úžasnému, co vlastně není naše. Naše stáří přidává té hře špinavost, která jí možná sluší."
