GLOSA: Česká filharmonie slavila. S těhotnou Koženou i prskavkami

Silvestrovský koktejl namíchaný už hodně po půlnoci připomínal Novoroční koncert České filharmonie. Hrálo se výborně. Největší pozornost vzbudila pěvkyně Magdalena Kožená, ve stínu však nezůstal ani koncertní mistr Josef Špaček.

Magdalena Kožená (archivní snímek) | foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Na Nový rok dopoledne si fanoušci klasiky většinou nenechávají ujít přímý přenos koncertu Vídeňských filharmoniků. Ten má mnohaletou tradici a ustálenou, elegantně valčíkovou dramaturgii. Česká filharmonie, dosud upřednostňující silvestrovské podvečerní koncerty, se nyní pokouší založit 1. ledna vlastní tradici. Zahájení Roku české hudby k tomu dodalo další podnět.

Novoroční koncert

80 %

Česká filharmonie

1. ledna 2014

Sólistka: Magdalena Kožená

Dirigent: Jiří Bělohlávek

Otázka je, co při takové příležitosti nabídnout. Pro letošek byl namíchán koktejl, v němž se mixovaly takové přísady jako Smetanova Česká píseň s rapsodií pro housle a orchestr Cikán od Maurice Ravela, Dvořákovy Písně milostné s Concertante pro flétnu a hoboj málo známého pražského rodáka Ignaze Moschelese a další kousky od Suka, Martinů a Nedbala. Koloběh života připomněla suita z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a v přídavku diváky rozehřál Fučíkův Vjezd gladiátorů. Nějaká nit se v tom vysledovat nedala, očividně šlo o to, poskládat kratší, někdy vyloženě přídavkové kousky českých autorů a současně předvést dovednosti sólistů. Nakonec proč ne. Průvodní slovo ředitele filharmonie Davida Marečka, jež vyplňovalo pauzy mezi jednotlivými čísly, mohlo mít větší smysl pro diváky televizního přenosu než pro publikum v Dvořákově síni, jehož nemalou část tvořili cizinci.

Nicméně nad případnými pochybnostmi převládl dojem z interpretace. Největší pozornost k sobě přirozeně táhla Magdalena Kožená, která přednesla světovou premiéru orchestrální verze Dvořákových Písní milostných z pera skladatele Jiřího Temla. Pěvkyně, která v červenci očekává narození třetího potomka, tuto úpravu sama iniciovala. Jak už to u dodatečných orchestrací bývá, i tato něco zdůrazňuje, něco ale zase potlačuje. S jemnou krásou hlasu Kožené se bude vždy pojit spíše klavír, ale za vkusnou úpravou je rozhodně cítit zkušená ruka a může si žít vlastním životem vedle komorní verze. Šarm a vtip pak Kožená dodala písním Josepha Cantelouba na lidové texty z francouzské provincie Auvergne.

Ve stínu Kožené rozhodně nezůstali koncertní mistr Josef Špaček, který byl sólistou Ravelovy houslové prskavky a flétnista Radomír Pivoda s hobojistou Ivanem Sequardtem v Moschelesově rovněž spíše pyrotechnickém kusu. Pro orchestr nepředstavovaly skladby neobvyklou výzvu, přesto bylo sympatické, že dirigent Bělohlávek všechny pečlivě tvaroval. Jestli se novoroční koncerty České filharmonie stanou tradicí jako ve Vídni a najdou originální podobu, ukáží další roky.