Pár záběrů v Jablonci na začátku osmdesátých let minulého století vytvořila pro svůj film Kalamita Věra Chytilová. O deset let dříve se před místní rozhlednou a restaurací Petřín zastavil Dušan Klein, aby zde nafingoval švýcarskou vyhlídku pro snímek Lekce a okolo mšenské přehrady běhali rok před sametovou revolucí dětští hrdinové filmu Nefňukej, veverko od Věry Plívové - Šimkové.
Pak dlouho nic. Až v roce 2009 zasadila do Jablonce část děje svého prvního celovečerního filmu Zoufalci zdejší rodačka Jitka Rudolfová. Čtyři roky na to se do města vrací - její novinka Rozkoš taktéž slibuje pár záběrů z ulic Jablonce. A ve čtvrtek ji Rudolfová hned po pražské premiéře představila spolu s několika herci v kině Radnice.
Jitka Rudolfová Pochází z Jablonce nad Nisou, kde vystudovala gymnázium, poté studovala Vyšší odbornou školu filmovou v Písku a studium hrané režie na FAMU. Zoufalci jsou zároveň jejím absolventským filmem. Už od počátku studií na FAMU se dostávalo jejím filmům nejrůznějších ocenění jako například Cena za nejlepší film prvního ročníku Famufestu v roce 2004 (Maso na talíři), Cena za nejlepší dokumentární film Famufestu v roce 2005 (Lucie už je v posteli), Cena Magnesia na Fresh Film Festu v roce 2005 (Svatyně) nebo Cena za nejlepší film Famufestu v roce 2006 (Marta a Berta 26). Během svých studií dostala Jitka Rudolfová příležitost účastnit se natáčení starších kolegů, když točila tzv. filmy o filmech Hezké chvilky bez záruky Věry Chytilové, Venkovský učitel Bohdana Slámy a Děti noci Michaely Pavlátové. Její novinka Rozkoš právě běží v kinech. |
V Zoufalcích hlavní hrdinové snímku paří v klubu Na Rampě, procházejí se po náměstí před radnicí a po prohýřené noci se probudí kousek od Dobré Vody. Kde jste nechala se protagonisty vašeho aktuálního díla procházet tentokrát?
Moc toho není. Točili jsme ale například u přehrady nebo mezi autobusovým nádražím a Eurocentrem. Udělali jsme i nějaké záběry na Mírovém náměstí, ale ty se nakonec ve výsledné podobě filmu neobjeví. Navíc v byt hlavní hrdinky Mileny, kterou hraje Jana Plodková, se proměnila jedna z bývalých tříd dřívější speciální školy v Jugoslávské ulici, u Jabloně. Film jsme ovšem stvořili obrazově a výtvarně tak, že v něm Jablonec poznají asi jen kovaní Jablonečané.
Po Zoufalcích jste v jednom rozhovoru uvedla, že byste pro svůj příští film natočila ve městě ještě více záběrů. Nakonec jich je v Rozkoši asi stejně jako v předchozím snímku. Přesto jste se sem s kamerou opět vrátila. Proč? Je to dáno tím, že tu máte kořeny, rodiče, kamarády?
Když sem přijedu na návštěvu, tak ráda chodím na procházky po městě. Vždycky mě při nich něco zaujme a řeknu si, že by bylo dobré, aby se to objevilo ve filmu. Když se blíží natáčení, tak si zase říkám, že v Jablonci rozhodně točit nebudu, že najdeme podobné místo jinde, ale nakonec nenajdeme a určité zákoutí tady se mi pro film hodí lépe než nějaké cizí.
V Jablonci jste vystudovala Gymnázium Dr. Randy, ale od roku 1998 bydlíte v Praze. I když se sem vracíte a podle vašich slov v poslední době čím dál častěji, jelikož máte osmiměsíční dceru a rodiče vám pomáhají s jejím hlídáním, máte určitý odstup od tváře města z vašeho dospívání a nyní. Jak se proměnila?
Spíše negativně. Kromě plastových oken na secesních domech tu stále vzrůstá počet hypermarketů a podobných nákupních budov. Přijde mi to trochu předimenzované. Když jsme natáčeli v prostorách bývalé zvláštní školy, uvědomila jsem si, jaká to je nádherná historická budova. Prý existuje záměr celé to prostranství kolem bývalého obchodního domu Jabloň zbourat a postavit tam velké obchodní centrum s parkovištěm. Doufám, že k tomu nedojde. No a kapitola sama pro sebe je zcela jistě výtvarná "kreativita" na fasádách paneláků zejména ve Mšeně. To mi jde vždycky hlava kolem z těch barviček a parádních odstínů. Nechápu.
Musím vás trochu zklamat. Podle posledních informací se s nákupním centrem místo Jabloně stále počítá. Ale pojďme dál. Promítali se v předchozích Zoufalcích a teď v Rozkoši některé zážitky z Jablonce? Byli předlohou nějaké děje zde zažité nebo vaši kamarádi, blízcí?
Myslím, že ne. Inspirační historky spadají až do "mimojabloneckého" období. Jablonec mám spíše hodně spojený s dětstvím.
A na co si z dětství pamatujete?
Pamatuji si, kde byl jaký obchod a s čím, kam jsme chodili na obložené chlebíčky a na pohár, kde bylo velké hračkářství, kde byla galanterie, kde jsem musela čekat na mámu, až si vybere látku na šaty. Každý z těch obchodů měl svoji specifickou vůni, alespoň jsem to tehdy jako dítě velmi intenzívně vnímala. Nic z toho už není, vlastně až na jeden obchod. Je to takové malé papírnictví v bývalé Gottwaldovce, dnešní Podhorské ulici. Do toho papírnictví jsme často chodili. Pamatuji si stále tu vůni, která se tím obchodem nesla. To papírnictví tam je pořád a pořád mají ve výloze ten stejný lampion a já kdykoliv jedu kolem, si říkám, že tam musím zajít a zjistit, jestli to tam pořád tak pěkně voní po papíru, ale pokaždé na to zapomenu.
To papírnictví si pamatuji, kousek odtamtud jsme bydleli. I tu vůni uvnitř mám stále v nose. Ale o mě tu nejde. Zatímco já jsem do Prahy pouze krátce nakoukl na vyšší odbornou školu tvorby scénáře a textu, vy jste tu vystudovala FAMU a žijete zde. Je těžké se dostat z malého okresního města mezi pražské filmaře a natočit celovečerní snímek se známými herci, než kdybyste byla rodilá Pražanda?
Těžko říci. Pro mě bylo asi rozhodující to, že jsem se dostala na FAMU, tam začaly vznikat ty kontakty a já sama se skrz svoje studentské filmy tak nějak dostala do povědomí lidí, kteří se pohybují kolem filmu nebo televize. Hlavně si taky myslím, že Praha je plná Nepražanů.
Vzdalme se teď od Jablonce a hlavního města a pojďme si říci něco k vašemu čerstvému počinu. Rozkoš je dle textu distributora o nejrůznějších posedlostech. O posedlosti láskou, uměním, originalitou nebo penězi. Název ale vybízí myslet si, že film bude pojednávat o rozkoši sexuální...
I když ve filmu sex není v každé scéně, nemusí to ještě znamenat, že to o něm není. Takže ano, měla jsem na mysli právě onu sexuální oblast. Slovo rozkoš ale ve svých dalších významech ale dobře konvenuje i s jiným tématem filmu, který jste naznačil, a tím je posedlost. Každá z postav se pachtí za tím svým blahem, za tou svou rozkoší. A posedlost vzniká vždy z nějaké rozkoše, ať už fyzické nebo duševní.
Přesto asi film nějakými pikantními a explicitními sexuálními scénami nehýří. Tedy alespoň soudě podle prvních recenzí.
To ne. Já třeba osobně nemám sex ve filmu ráda - ve většině případů je prvoplánový a zbytečný. Jeho zobrazení by mělo mít nějaký hlubší význam, mělo by vycházet z tématu a celkového pojetí filmu, ne být pouhou kameramanskou atrakcí. Nehledě na to, že i samotné natáčení těchto scén nebývá bezproblémové. Většina herců se takovýmto scénám brání a já je vlastně chápu. Neumím je proto ani moc dobře přemlouvat. Snažím se vždy najít nějaký kompromis, vymyslet to tak, aby to bylo autentické a zároveň, aby to nebylo pro herce zas až tolik nepříjemné.
Překročme od sexu k filmu obecně. Jaký film vás v poslední době zaujal, ať už z české nebo zahraniční tvorby?
Naposledy to byl asi francouzský film od Leose Caraxe Holy Motors. Ale zároveň mám seznam filmů, na které se chystám a těším a zatím mi na ně ještě nezbyl čas. Jedním z nich je i Velká nádhera režiséra Paola Sorentina.
