Magor měl v plánu Noční zpěv vydat sám a básně pro něj chystal, smrt mu to však překazila. Chtěl, aby dílo vyšlo jako protipól jeho první samizdatové sbírky. Nynější počin je však víceméně dílem editorským - této role se ujal kritik a znalec undergroundu Martin Machovec.
Magorův noční zpěv přitom není jediná sbírka, na které básník před svou smrtí pracoval, v Torstu už letos vyšel soubor Úloža, Jirous chystal i druhou část sbírky Magor dětem nebo Akrostichy. "Literární pozůstalost je opravdu značně neuspořádaná: řada textů se v ní objevuje ve dvou i více opisech, některé texty jsou předurčeny různými šiframi současně do dvou různých sbírek," vysvětluje Machovec.
Nevděčná práce z úcty
Tvrdí, že příprava knihy k vydání byla práce sice nevděčná, protože každý by mohl namítnout, že Magor sám by celou sbírku nakonec postavil úplně jinak, na druhou stranu však bylo nutné ji z úcty k autorovi vykonat. Ostatně sám básník chtěl Noční zpěv vydat už v roce 2009, a dokonce ohlásil, že kniha jde do tisku, ale nakonec se pustil do dalších úprav a předělávání.
Magorův noční zpěv je věnovaný Alici Číhalové - tak to ustavil sám autor. V básníkově životě figurovala řada podstatných žen, třebíčská básnířka a výtvarnice, plachá a svérázná bytost, která zemřela v sychravém podzimu před jedenácti lety, byla jednou z nich.
První báseň sbírky, kterou Jirous napsal pro Magazín MF DNES před třemi lety, je v rukopise, opakuje se pak ještě jednou jako součást zpěvu Za barem před barem: Magor se raduje/ to se to píše/ Petruška na stole když leží na břiše/ Vrtí se pode mnou slastí/ zkusím to vyjádřit básní/ Báseň ta vyjde v knize Magorův noční zpěv/ doufám že v milé mé nevzbudí přílišný hněv/ Až Dáša Vokatá uvidí magazín/ zařve jen: Petruško zhyň!
Už v roce 1975 napsal Jirous Magorův ranní zpěv, v němž jsou otištěny jeho první básně, kniha vyšla v samizdatu, Magor měl tou dobou už za sebou první pobyt ve vězení kvůli konfliktu s majorem StB. Noční zpěv měl tvořit knihu závěrečnou v opozici k té první. Už od roku 1999 odkládal rukopisy i rozdělané básně nadepsané šifrou MNZ s tím, že budou součástí jeho závěrečné summy. Machovec je pak rozdělil do pěti částí, které ve sbírce oddělují ilustrace Libora Krejcara.
Verše psané v Oáze
Kromě první a asi "nejhotovější" části, která obsahuje číslované básně tak, jak je Magor pro sbírku v určité fázi své práce zamýšlel, jsou tu třeba i texty uveřejňované v Divadelních novinách v autorské rubrice S Magorem na Oáze nebo poslední a asi nejmladší tvůrčí vrstva Jirousova. Ta začíná básní nazvanou Když jsme ve 23.21 hod. vyhazovali s výčepákem Jiřím Péťu z Oázy. Přičemž ona Oáza je hospoda na pražském Smíchově, kam Magor rád chodil a kde i psal.
Magorův noční zpěv je svěží vzpomínkou na Magorův nezaměnitelný básnický rukopis. Odrhovačky, v nichž vystupují jeho přátelé včetně nakladatele Lubora Mati i osoby, s nimiž si autor chtěl básní vyřídit nějaké momentální neshody (třeba Jiří Rejthar nebo Petr Uhl), mají pod svou syrovostí ukrytou filozofickou vrstvu, něhu, zenový povzdech i nezaměnitelnou lidskou zkušenost s roky vztahů prověřených undergroundem, kriminálem i komunistickým pronásledováním.
