RECENZE: Placebo znormálněli a z Briana Molka už je taťka Šmoulinka

Z většiny možných úhlů pohledu odehráli britští Placebo před vyprodanou pražskou Lucernou výborný koncert. Zazněla na něm značná část podstatných hitů a kapela byla sehranější než v dobách své největší slávy.

Přesto jí chyběla podstatná věc: dekadentní nespoutanost, neurvalost a autentická roztrpčenost  začátků, kterou tak skvěle zachycují první tři desky datované ještě do devadesátých let. Někdejší magnet kapely, vždy znejisťující a tím lákavý zpěvák Brian Molko, vyrostl ze zpívajícího androgynního sexsymbolu ve čtyřicetiletého "taťku Šmoulinku". 

Placebo

65 %

13. 11. 2013 Praha, Lucerna

Předkapela: Luno

Turné: Loud Like Love

Na pódiu je co možná nejvíc profesionální, ale přesto působí, že by se asi radši koukl, co zrovna dávají v televizi. Molko po celý koncert neřekl publiku ani slovo, ale proti jeho výkonu se krom toho, že mu občas vypadl text, nedá nic říct. Na působivosti a přesnosti jeho vysokého, nosového vokálu se toho léty moc nezměnilo. S emocemi už je to ovšem ošidnější. 

U Placebo je to totiž naživo podobné jako ve studiu. Na koncertě stejně jako na posledních dvou deskách kapele výrazně pomáhá instrumentální zdatnost mladého amerického bubeníka Stevena Forresta. Většinu náročnějších partů za kapelu navíc naživo hrají další tři najatí muzikanti, z nichž jeden dokonce převzal skoro všechny basové party Stefana Olsdala. Ten už spíš brnká na piano nebo na kytaru. Vedlejším efektem instrumentální vymakanosti "z vnější"  je však bohužel to, že Placebo ztratili svoji někdejší divokost. Esenci, která z nich dělala kapelu, po níž stálo za to prahnout. A která je v její současné formě přítomná už jen stopově. 

Na pražském koncertě to bylo dobře patrné po slibném začátku, když mu po páté skladbě Every You Every Me začal padat řetěz. Přestože na nové desce Loud Like Love mají jen dvě silné písničky, které se vyrovnají jejich staršímu repertoáru, hráli jich z ní sedm, přičemž největší ohlas měla zaslouženě singlová Too Many Friends. Podobně vytěžili i svou úspěšnou nahrávku Meds, takže  ze starších desek zahráli jen ty nejpovinnější písničky. Ty ale přitom měly největší ohlas. 

Po nudnějším prostředku koncert nabral znovu grády, když sálem Lucerny zněly osvědčené melodie jako Special K nebo Bitter End. A to přestože kapela skladbu upravila a ke škodě všech úplně vynechala energické a "urvané" finále. Přesto se stačilo v tu chvíli, kdy bylo zrovna před přídavky, rozhlédnout po pódiu i po sále a bylo jasné, že po formální stránce lze dnes Placebo vytknout máloco. I fanoušci odcházeli veskrze spokojení, a to přestože vlastně dostali jen hezky a profesionálně zabalený a vydekorovaný otisk někdejších divoce dekadentních časů.