Snímek o rozpadu rodinného kruhu, který se ve Varech promítal v sekci Deset evropských režisérů očima redaktorů časopisu Variety, líčí střídavě minulé štěstí a nynější bezmoc manželů, muzikanta bluegrassové kapely a majitelky tetovacího salonu, jejichž šestiletá dcera umírá na leukémii.
Srdceryvný film vycházející z divadelní hry buduje silné emoce zejména střihem a hudbou. Sbírá často ceny publika, v součtu zahraničních kritik má zatím lehce nadprůměrné sedmdesátiprocentní hodnocení. Recenze mu jen vytýkají, že upřímný rodičovský žal užívá k citovému vydírání a k modelovému střetu ateistického otce s věřící matkou.
Někteří kritici zmiňují podobnost díla, které Belgie vysílá do oscarových bojů, s romancí Once, neboť také její diváckou podmanivost "zařídila" hlavně hudba. Soundtrack jde na odbyt již od mezinárodního startu díla na Berlinale a Johan Heldenbergh, představitel hlavní role i spoluautor hry, je oceňován za způsob, jak se naučil hrát americkou country.
