Vědec Ivan Havel a jeho žena Dagmar Havlová asi neměli z té návštěvy Havlova příliš dobrý pocit. Přijeli při příležitosti natáčení dokumentu nazvaného Ivan Havel: Pozdní sběr, který měl premiéru minulou neděli.
Přitom jejich cesta na Vysočinu s režisérem Romanem Vávrou začala pěkně. Ivan Havel vzpomínal, jak tam od roku 1944 strávil tři roky. "Byly to nejkrásnější roky mého života," uvedl v dokumentu, kde ukázal spoustu téměř neznámých snímků z Havlova.
Vybavil si též krásný výhled z rodinného sídla přes údolí na okolní kopce. Od padesátých let se byl podívat na Havlově jen asi třikrát. Z jedné návštěvy si pamatoval zasypaný bazén, který v dětství s bratrem Václavem rádi využívali.
Vzpomínal též, jak nastoupil do první třídy v nedalekém Žďárci.
Ukázal fotografii, kde měli s bratrem na sobě kraťasy a bílá saka při cestě do školy, kam to měli dva kilometry. Na snímku bratrů ze čtyřicátých let byl i sloup u cesty, jehož uříznutou část Ivan Havel našel při natáčení dokumentu – skoro po sedmdesáti letech. "I ta sestava trávy je tady povědomá," všiml si vědec.
Restituce nevyšla. Vstup mají zakázán
Pak Havlovi s režisérem přišli k branám Havlova, který má dnes už úplně jinou podobu než v době, kdy patřil známé pražské rodině.
Ivan Havel u cedule s nápisem Vstup zakázán řekl, že rodina chtěla areál získat zpět v restituci.
"Ale právnička něco zanedbala, takže jsme přišli o ty pozemky. Zůstala nám tam ale hájenka," uvedl Havel.
Mezitím přišel za Havlovými před kameru strážce objektu, který tvrdil, že má svoje příkazy a ty musí plnit. Vyzval režiséra Vávru, aby ho nenatáčel.
Tvrdil, že nemá rád novináře. Někteří z nich podle něho napsali, že Havlovi mají na Havlově stále statek za dvacet milionů. "Třeba máme," zažertoval Ivan Havel.
A znovu se spolu s manželkou dožadovali, že chtějí vidět svoji hájenku. Strážce jim arogantně odvětil, že by se tam mohli dostat třeba vrtulníkem. Nakonec svolil, že Havlovi k hájence mohou, ale bez režiséra. Ten že musí zůstat u brány.
Dagmar Havlová se proto rozhodla, že kameru si vezme ona, a její muž dostal malý mikrofon.
Následoval záběr už z Havlova, kdy manželka směrovala kameru k zemi a strážce ji upozorňoval, aby ji nezvedala, nebo úplně vypnula.
Ta si chtěla jen natočit hájenku a její vnitřek. "Nevypnu kameru. Nevidíte, že si točím barák? To není možné, takové chování," zlobila se žena majitele hájenky.
Pro režiséra to byla neuvěřitelná zkušenost
V hájence zase strážce Ivana Havla upozorňoval, aby nechodil nahoru, že tam je to opravdu ve špatném stavu. Nahoře přitom byly pokoje s hotelovou úpravou.
Havlovi poznamenali, že by asi někdo měl platit nájem, když se místnosti využívají. "Můžete ustoupit, abych si to tu natočila?" požádala Havlová ostrahu, když stál ve futrech dveří s nesmiřitelným výrazem a nechtělo se mu uhnout.
"Byla to pro mě neuvěřitelná zkušenost," poznamenal pro MF DNES režisér Roman Vávra.
Podle něho trvala nepříjemná debata u brány Havlova ještě déle, než je v dokumentu. Strážce zpočátku nechtěl pustit dovnitř ani Ivana Havla s manželkou.
Režiséra zarazilo, že už i Havlovi mají v Česku potíže dovolat se svých práv, tak jako i mnoho jiných obyvatel. "To jsem teda koukal. Překvapilo mě, co je v této zemi ještě možné," dodal Roman Vávra.
Po natáčení památník
Paradoxní bylo, že krátce po natáčení na Havlově poskytl současný majitel Havlova Zdeněk Šoula rozhovor Magazínu MF DNES. "Vím, že i když je Havlov můj, patří vlastně všem," řekl s tím, že na Havlově chce vybudovat i památník rodiny Havlovy.
"Bude tak velký, aby se v něm mohlo sejít dost lidí. Dostane přednáškový a konferenční sál i fotografie a nejrůznější informace o životě Havlů na Havlově. Pokud mi dá něco do památníku i Havlova rodina, rád to vystavím," řekl loni v prosinci. A postěžoval si, že už rodinu Havlových několikrát vyzýval, aby se o hájenku začala starat.
Téměř hodinový dokument o Ivanu Havlovi, který minulý týden oslavil 75. narozeniny, je též k vidění na webu České televize.
