GLOSA: Trefa do černého. Rozpustilá operní hvězda házela divákům plyšáka

Živelné vystoupení, v němž se prolínala klasická hudba, etno i kabaret, předvedla v pražském Rudolfinu francouzská sopranistka Patricia Petibonová. Ale ani na okamžik nebyla umělecky laciná.

Francouzská sopranistka Patricia Petibonová | foto: Felix Broede, DG

Petibonová zahájila sérii koncertů operních hvězd, které v této sezoně opět pořádá agentura Nachtigall Artists. Přivezla ovšem program, který se vymykal z obvyklé směsi árií. Vycházel z kompaktního disku Nouveau Monde (Nový svět), obsahujícího barokní árie a písně jak z Evropy, tak z Ameriky. Objevování nových světů, a různé asociace s ním spojené, bylo také pojítkem mezi jednotlivými čísly.

Patricia Petibonová

95 %

Koncert barokních árií

Rudolfinum, Praha

8. října 2013

Když útlá pěvkyně, připomínající nymfu, přišla na pódium a ve španělské písni francouzského autora 17. století Henryho le Baillyho zazpívala "Já jsem tím šílenstvím, tou, která jediná poskytuje potěšení, radost i rozkoš tomuto světu", tak tím víceméně vystihla, co bude následovat. Každé číslo pojala jako exhibici, jako malý herecký výstup.

Jednou si nasadila cylindr, jindy si lehla na zem nebo přinesla umělého papouška. Při zpěvu staré francouzské písně Viděl jsem vlka, lišku a zajíce, která se s kolonisty dostala do Ameriky, dokonce divákům házela plyšovou hračku. To tedy Praha dosud nezažila. Přes všechnu rozpustilost však její komika nebyla ani trapná, ani samoúčelná, od prvního čísla až po poslední přídavek si uchovávala šarm. Zvlášť když se Petibonová ve vteřině dokázala zklidnit a vyjádřit grandiózní tragiku Charpentierovy Médey, Didony z Purcellovy opery Dido a Aeneas nebo melancholii písně Greensleeves.

Se svým sopránem dělala divy, jakkoli je malý a úzký a zní spíše syrově. Neváhá sáhnout k velmi expresivním prostředkům, své hlasové limity občas i překračuje, ale neustále spontánně vypráví obsah, takže člověk jí věří každé slovo, každý tón. V klasickém operním repertoáru, hlavně z 19. století, by asi její hlas nefungoval zdaleka tak dobře, ale v projektech střižených na míru je Petibonová jako ryba ve vodě. Navíc byla jedna duše se skvělým švýcarským souborem dobových nástrojů La Cetra. Prostě trefa do černého.