Dokumentární režisér a spisovatel emigroval před téměř pětačtyřiceti lety do amerického Chicaga. Město mu přirostlo k srdci natolik, že si ho dal do svého uměleckého jména.
Blízký spolupracovník Miloše Formana ale není neznámý ani v Pardubicích. V rámci Febiofestu uvedl na speciální projekci svůj dokument Občan Havel přikuluje a v pardubické nemocnici uvedl Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem, na jehož výrobě se také podílel.
"Přesto je můj vztah k Pardubicím poněkud ambivalentní," říká Jan Chicago Novák.
V čem spočívá onen ambivalentní vztah?
To ještě z dob, kdy jsem hrál hokej za Tatru Kolín. Vyrazili jsme na zápas do Pardubic, dostali jsme dardu a jeli zase zpátky do Kolína. Ale také jsem se znal s pardubickým malířem Jirkou Lacinou, od něhož mám doma dva obrazy. A zažil s ním v Pardubicích několik nádherných nočních tahů.
V pátek budete v našem městě opět. V letním kině uvedete váš nový dokument Pušky, puky, pivo a psi o životě hokejistů za socialismu.
Moji ambicí bylo natočit dokumentární veselohru z doby, kdy hokejisté byli vojáci a trenéři důstojníci. A já jsem chtěl, aby se divák mohl zasmát tomu, jak bylo tehdy absurdní, když všichni předstírali, jak pracují.
Nicméně se děj odehrává ve smutné době.
Při natáčení jsme zjistili i závažné věci. Třeba o tom, jak chtěli hokejisté emigrovat, ale coby vojáci byli hlídáni, aby nedezertovali. Ale máme tam i ukázky z archivu armádního filmu, kde člověk najde i komické prvky. Socialistická propaganda byla tehdy tak bezostyšná, že se tomu dnes člověk směje.
Říkal jste, že jste sám hrál hokej. Přistupoval jste k natáčení z pozice znalce hokejového prostředí?
Já hrál jenom za Kolín, ale je pravda, že naše rodina hokejem žije, třeba moje dcera hraje hokej profesionálně ve Švýcarsku. Myslím, že jsem k natáčení přistupoval z pozice člověka, který o tom ví více než běžní lidé.
V pardubickém letním kině nebudete poprvé, co říkáte na tento pardubický fenomén?
Myslím, že je to úplně skvělé. Pro mě je hrozně fajn sledovat film a popíjet u toho příjemné pohonné látky. Musíte mít nějakou osvícenou radu města nebo někoho, kdo to platí, ale když jsem ve vašem kině jednou byl, tak jsem zcela nepokrytě čuměl, nikdy jsem nic takového nezažil.
O vás je známo, že žijete střídavě v Americe a v Čechách. Kde jste teď doma?
Teď v Čechách, i když jsem jednou nohou stále v USA. V Chicagu mám dům, který je teď pronajatý, ale tady se mi žije líp. Je tady lepší pivo a víc srandy.
Nicméně vztah k Chicagu asi zůstal, když jeho název používáte ve svém jménu.
Potřeboval jsem se odlišit od Janů Nováků. Ve spisovatelské branži je to strašný jméno. A když jsem začal natáčet dokumenty, tak se ukázalo, že už jsou zde dva Janové Novákové velmi dobře etablovaní. Jeden se tedy jmenuje Ján, ale to nic neměnilo na tom, že bylo třeba se nějak odlišit.
Dá se očekávat, že za rok za dva uvedete v Pardubicích další z vašich premiér? Na čem pracujete?
Uvidíme, teď se roztáčí film o bratrech Mašínech, takže asi tak za dva roky možná ... Ale nechci se o tom moc rozpovídat, aby se to celé ještě nějak nezvrtlo.
