Třiapadesátiletá Jana Dvořáčková sice na trutnovský festival jezdí pravidelně, ale letošní ročník byl pro ni vyloženě povinností. Důvod? Vinnetou.
Nejprve si vystála frontu na autogram svého idolu a pak vykládala o tom, kterak ji prý Vinnetou zachránil život.
"Před dvěma lety jsem byla smrtelně nemocná, rok jsem vůbec nevycházela z domu. Měla jsem jenom televizi a pořád jsem si pouštěla filmy s Vinnetouem, které mě dobíjely," vypráví žena z Třemošnice.
"Už před pěti lety jsem získala Briceův podpis, který jsem měla pořád nad hlavou a pořád se na něj dívala. I když to byla hodně těžká diagnóza, dnes jsem díky tomu zdravá," vzpomíná žena. Podpis v rámečku má pověšený v kuchyni:
"Když třeba někam odjíždím, jeho fotku vždycky pohladím, aby mě Vinnetou ochraňoval."
S manželem žije už 33 let, jejich první rande se odehrávala v kině jak jinak než na filmech s Vinnetouem.
"Ty filmy jsem si zamilovala, když mi bylo 15 let. Seděli jsme tehdy v kině s mým nynějším manželem a drželi se za ruce. Dodnes máme šťastné manželství, tři syny a všichni Vinnetoua milujeme," dodává Dvořáčková.
Díky Bricemu studovala život pravých indiánů
Další, komu filmy s Vinnetouem ovlivnily celý život, je třicetiletá Denisa Hyková z Mladoboleslavska. Rozhodla se dokonce vystudovat kulturní antropologii se zaměřením na severoamerické indiány a pak se za nimi vydala do Ameriky.
"Moje mamka byla do pana Briceho strašně zamilovaná, když v době totality ztratily význam pojmy jako spravedlnost, čest nebo morálka. Začala se dokonce učit francouzsky a chtěla za ním odjet, ale pak jsem se narodila já a přesunulo se to na mě. Ale zatímco u mamky to skončilo Vinnetouem v televizi, já jsem se o indiány začala zajímat doopravdy, chtěla jsem o nich vědět všechno," vysvětluje, jak přišla k lásce k indiánům.
S představitelem Vinnetoua Pierrem Bricem se na trutnovském festivalu setkala poprvé v životě:
"Jsem hluboce dojatá, strašně si ho vážím. Je to opravdu hodný člověk, který má morální status tak vysoko, že se mu jen tak někdo nevyrovná."
Pro matku, když ta kvůli onemocnění nemohla přijet, získala alespoň podpis jejich společného idolu.
"A možná je to lepší, mamka ho miluje celý život a na jeho manželku dost žárlí," smála se a ukázala směrem k ženě, která Briceho do Trutnova doprovázela.
"Je úžasné, že jeden člověk dokázal změnit spoustě lidem život a pomohl obrodě euroindiánství v Evropě. Nikdo takový jako Pierre Brice není a už ani nikdy nebude. V Americe o Vinnetouovi vědí jen minimálně, znají spíš filmy jako Tanec s vlky," říká Hyková.
Filmy, které měly své mouchy
Když přijela do Spojených států, setkala se s navažským kmenem a čekal ji kulturní šok.
"Dnes potkáte původní Američany oblečené do jejich rituálního oblečení, jak jedou s nákupním vozíkem v supermarketu, což byl šok. Jsou nešťastní z toho, jak jsou pořád utlačovaní, úmrtnost jejich dětí je pořád nejvyšší v celé Americe, stejně jako alkoholismus," myslí si antropoložka.
Filmy, kde hrál hlavní roli francouzský herec, se natáčely v Jugoslávii a podle ní dovedly mnohé diváky k tomu, aby se začali zajímat o přírodní národy. Zároveň ale uznává, že je v nich mnoho faktických chyb, stejně jako v předloze německého spisovatele Karla Maye.
"Nesedí v mnoha faktech, například když hned vedle týpí stojí totem. To je do očí bijící, protože totemy patřily na severozápadní pobřeží Kanady, zatímco týpí stavěli prérijní indiáni," vysvětluje Hyková.
