Nejnezávislejší z nezávislých míří do Aeroportu, kde život začíná po jedenácté večer a připomíná slovy jednoho z hostitelů "něco mezi Woodstockem a Czech Techem."
Nejhustší tlačenice při akcích na terase je kolem grilu, ať už na něm voní jehněčí po izraelsku, klobásky á la České filmové centrum, nebo jen zbytky uhlí. Je tam totiž nejtepleji, o metr blíž k zábradlí už se oblékají zimní bundy.
Nejčipernější hrdinkou neděle se stala festivalová fotografka Zuzana Mináčová, neúnavně režírovaná při křtu své knihy synem Matejem Mináčem. Mimochodem, Mináč právě přijel z Londýna od Sira Nicholase Wintona, o jehož záchraně židovských dětí z Československa před Hitlerem natočil už tři filmy, a vyprávěl, že více než stoletý Winton má nový dobročinný projekt. Pro "své" děti, nyní už penzisty, vymýšlí důstojné starobince.
Vallilan Tango na finském večírku
Nejpřekvapivější hudbu přivezli Finové: tango z Helsinek. Zasloužili se též o nejzajímavější kulinářský objev, neboť coby národní pokrm podávali gulášovou polévku, prakticky stejnou jako v každé české hospodě.
Nejradostnější zprávu přinesl alespoň jednou Evropský parlament. Do desítky filmů, které nominoval na svou výroční cenu Lux, zařadil opravdu hodně dobrý český dokument Pevnost.
A s nejzásadnějším objevem přišel režisér Vojtěch Jasný. Prohlásil totiž, že dnešní mládež "jen zírá na internet a ztrácí pohlaví".
