Zásah vyšší moci se zdá v tomto kontextu, ale i v souvislosti s tím, že poslední rok opět po několikaleté pauze koncertovala jeho kapela Psí vojáci, o to absurdnější a nespravedlivější.
Na dvě ze tří povídek Filipa Topola z poloviny 80. let narazil autorův přítel a známý výtvarník Viktor Karlík vloni víceméně náhodou. Topol prý úplně zapomněl, že vůbec kdy napsal horečný záznam depresivního stavu mysli s názvem Den a noc, na jehož pozadí hraje hudba jeho milovaného Mozarta, a metaforické vyprávění o setkáních s "dědečkem Alkoholem" Na zdraví.
Na třetí povídku Jako pes o setkání vypravěče s jeho bývalou dívkou, vdanou nyní za grafika s "povědomým" jménem Viktor, prý zapomněl dokonce i Karlík sám. "Ač jsem na ní bezmála dvacet let spal, byla totiž schovaná v úložném prostoru mé postele," píše v editorském dovětku.
"Ani nevíš, ale způsobuješ mi zvláštní šokovou terapii, cha cha," zasmál se Filip Topol poté, co mu Viktor Karlík svůj nález oznámil a žádal ho o svolení k soubornému vydání tří textů v jedné knize.
Přestože jde o Topolovu ranou tvorbu, a i když vybrousil svůj styl především v oblasti písňových textů, je dobře, že povídky vyšly. A je také dobře, že kniha dostala autentickou a důstojnou podobu.
Bohatý výtvarný doprovod tvoří Karlíkovy obrazy, za jejichž základ posloužily dobové účtenky. "Jsou přímým svědectvím o společných časech v Malostranské kavárně – žádné zprávy o nějaké cizí konzumaci," potvrzuje Karlík.
