RECENZE: Kniha o historii Tour de France je strhující drama

Historii nejslavnějšího cyklistického závodu shrnul sportovní redaktor MF DNES Tomáš Macek v knize Příběhy staré dámy – sto ročníků Tour de France. V knize tak strhující, že vlastně ani nevadí občasný sportovní žargon nebo klišé stylu "světe, div se".

Tomáš Macek (uprostřed) pokřtil svou knihu s cyklisty Tomášem Konečným a Janem Hruškou (12. června 2013) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Na sobě mají saka, na hlavě placaté čepice, jeden dokonce klobouk. Sto deset let stará fotografie pochází z prvního ročníku závodu, který se posléze stal nejslavnějším cyklistickým podnikem světa.

Doping? Povoleno

Možná až při čtení šestisetstránkové, fotografiemi bohatě provázené publikace, která vyšla v nakladatelství Prostor, si člověk uvědomí, jak velkolepou akcí je Tour de France. Trvá tři týdny a  do každého ročníku se vejde tolik dramat, že málem vydají na tři detektivky. Vedra v rovinách. Lijáky, sníh, mráz a mizerné cesty v pyrenejských nebo alpských etapách. Na jedné straně neuvěřitelná snaha, na druhé intriky, podrazy, nenávist, taktizování.

Příběhy staré dámy

80 %

Autor: Tomáš Macek

Vydavatel: Prostor

600 stran, 497 korun

Občas i politika. Jeden příklad za všechny. V roce 1937 chtěl Ital Gino Bartali po vítězství v Giro d’Italia odpočívat. Ale od tajemníka fašistické strany dostal příkaz jet Tour de France. Podvolil se. Jel, i když se pomlátil při nebezpečném pádu. Jenže vyhrát závod už nemohl – tak dostal příkaz vzdát.

A doping, samozřejmě. Nejznámější je příběh Američana Lance Armstronga z dob, kdy už byl zakázán. Sedminásobný vítěz Tour je z tabulek vymazán; mimochodem, podivují se nad tím i slavní čeští či českoslovenští cyklisté, kteří se po roce 1989 mohli profesionálního závodu zúčastnit a jejichž vzpomínkami Macek knihu uzavírá. Ale dopovalo se vždycky.

Křížová cesta

"Tour je jako křížová cesta," říká v jednom rozhovoru nejslavnější francouzský cyklista 20. let Henri Pélissier a ukazuje novináři svou "výbavu" – kokain a pilulky. Mnohem později, v roce 1960, přiznává Roger Riviere, že bral denně až 40 amfetaminových tablet. Nadopovaný byl i v osudný den, kdy spadl do hluboké rokle. Skončil na vozíku a ve čtyřiceti zemřel na rakovinu. Doping se netýkal jen profesionálů, Macek připomíná smrt dánského amatéra Jensena, který zkolaboval na olympiádě v Římě.

Proč to dělají?

Při čtení se neustále vkrádá otázka, proč tolik mužů tu křížovou cestu podstupuje. Peníze? Jistě, je rozdíl mezi třemi tisíci franků, které dostal vítěz prvního ročníku Maurice Garin, a milionovými příjmy dnešních hvězd pelotonu. Ale nejde jen o ně. Navzdory líčeným podrazům a tragédiím Macek odpověď dává: prostě to chtějí dokázat. Proto jeho kniha vůbec nevyznívá pesimisticky.

A proto Tour pokračuje. Stý ročník začíná 29. června na Korsice.