Na více než šesti stovkách stran najdou čtenáři pětačtyřicet kapitol z historie Tour, které doprovází 400 často unikátních dobových fotografií i rozsáhlá statistická část s přehledem výsledků všech ročníků a s rekordy Tour.
Další oddíl pak zachycuje osobní vyprávění českých či slovenských cyklistů, kteří tento závod v minulosti absolvovali. Třeba tu, jak si Milan Jurčo vyslechl nadávky od Fignona, jak chtěl René Andrle se svým týmem porazit Armstronga, nebo jak Tomáš Konečný závodil po boku svého vzoru Richarda Virenqua.
"Taková kniha pomůže cyklistice, aby byla v Česku ještě populárnější," uvedl při její prezentaci Konečný. Autogramiády, které se koná dnes, ve čtvrtek od 16 hodin v Paláci knih Neoluxor v Praze na Václavském náměstí 41, se zúčastní i olympijský vítěz z roku 1964 Jiří Daler.
"Co si vybavím, když se řekne Tour de France?" dumal Konečný, účastník ročníku 2002, kdy v dresu Domo Farm Frites dojel pro 65. místo. "Ta pocta, že jsem tam vůbec mohl startovat, ne každému závodníkovi se to poštěstí. A pak samozřejmě moment, když Virenque vyhrál etapu na Mont Ventoux. To byl nezapomenutelný zážitek!"
Z tónu, jakým o Staré dámě mluví, je cítit úcta, obdiv k závodu, který přežil celé století, dvě světové války i mnohé dopingové skandály. Také o tom, jak jej ovlivnily světové konflikty a další historické události a jak do dějin Tour zasahovaly i takové osobnosti jako Benito Mussolini, kniha o historii Tour de France vypráví.
"Tour je jediný závod, kde se netrénuje," ujistil Konečný. "Na Giru nebo Vueltě je z dvou set lidí tak čtvrtina, která se připravuje na jiný vrchol, na Tour už jsou ale všichni připravení, závodí se naplno, nikdo na nic nečeká. Tour je vrchol, dva kroky dolů je Giro s Vueltou a pak zbytek. Tour se dojíždí i s nemocí, se zraněním, Tour se nevzdává. I na posledním místě je velká pocta jet."
Dva roky po Konečném okusil atmosféru Grande Boucle Hruška v barvách Liberty Seguros, svým 117. místem však zůstal za vlastním očekáváním. "Tour mě nezastihla úplně ve formě," přiznal. "Místo herce jsem tam byl kompars."
I Hrušku však atmosféra největšího cyklistického cirkusu světa uchvátila. "Na všech závodech je spousta diváků, humbuk, ale Tour? Ta je odskočená o patro výš," srovnával.
"Největší zážitek co do atmosféry mám z časovky do vrchu na Alpe d´Huez, neuvěřitelné, kolik tam bylo lidí. Pak si vybavuju svůj pád ve zmoklé časovce družstev, kdy jsem si to taky "užil". A ještě jeden nezapomenutelný okamžik byl prolog v Lutychu, takhle nervózní jsem snad ještě nikdy nebyl, moje nervozita se dala krájet."
Největší úleva naopak přišla v cíli na dohled Vítězného oblouku. Paříž = oslavy a letadlo domů. "Každý se těší se, že si odpočine, že už nebude muset na kolo, aspoň pár dnů," přibližoval Hruška. "Ne že by ho nesnášel, ale sedací část je v takovém stavu... Ty poslední okruhy po Champs-Élysées, to musel někdo vymyslet naschvál. Žádná zámková dlažba, kostky jsou tam rozházené a oni vás tam po třech týdnech pošlou kroužit."
