RECENZE: Nesbo je jako Karel May. Silně návykový, i když víte, co čekat

Číst Nesbovy detektivky o Harrym Holeovi je podobný pocit jako hltat indiánky Karla Maye. Je nad slunce jasnější, že se objeví Vinnetou a Old Shatterhand a že je nejprve budou všichni podceňovat, než předvedou takový majstrštyk, že posměváčkům spadne čelist.

Jo Nesbo při autogramiádě v Praze | foto:  Michal Šula, MAFRA

Když se v zakouřeném lokále ve čtvrté kapitole nového Nesbova románu Švábi konečně vyloupne Harry nad pivním půllitrem, čtenář se chtě nechtě zatetelí blahem úplně stejně. Je to on, starý známý!

Po misi v Austrálii v prvním Netopýrovi se Harry tentokrát vydává do Thajska. Tam byl v motelovém pokoji zavražděn norský velvyslanec. Vypadá to jako obyčejný mord pro peníze, jenomže to by zavražděný nemohl mít u sebe aktovku plnou fotek s dětským pornem.

Harry nemá do případu moc šťourat, jde o to, aby se vlk nažral (bylo zachované diplomatické dekorum) a koza zůstala celá (neprovalilo se nic z nekalostí norských politiků uklizených do Bangkoku). Jenže to by nebyl Harry, aby něco zametal pod koberec.

Falešné vějičky

Se zločinci je to jako se šváby: existují více než tři tisíce různých druhů, ale všichni okamžitě zalezou, jakmile ucítí vibrace příchozího. "Na každého švába, kterého zahlédnete, připadá nejméně deset jiných, kteří se stihli schovat."

Kniha Zlín nejprve vydala z deseti Nesbových kriminálek číslo čtyři, pět, šest a sedm, pak jedničku a teď vychází dvojka.

Švábi

70 %

Autor: Jo Nesbo

Vydavatel: Kniha Zlín

392 stran, 389 korun

Švábi mají pomalejší rozjezd, skutečná akce se objeví až kolem strany dvě stě, a kdyby šlo o první holeovku, asi by nebylo tak zjevné, proč jde o absolutní bestsellery.

Jenomže je to jako s těmi mayovkami - ať lepší či horší, jak jednou chytnou, už nepustí. Nesbo navíc určuje laťku sám sobě a fakt, že ji Pentagramem či Sněhulákem nasadil hodně vysoko, není pro Šváby nijak fatální.

Model vyprávění je stále týž: zdá se, že střípky vyšetřování nikdy neposkládají smysluplný obraz, pak se cosi zjeví, ale protože věci nikdy nejsou takové, jaké se na první pohled ukazují, je pravda odhalena až napodruhé či napotřetí. S akčním, dramatickým a překvapivým závěrem. Právě v tom je Nesbo mistr, drží čtenáře v napětí, testuje jeho schopnosti dedukce a hází mu falešné vějičky, na které je těžké se nechytit.

Tady se však objevuje i nevýhoda vydávání holeovek na přeskáčku, v některých pozdějších dílech Harry vzpomíná na své zahraniční mise, a kdo dřív četl pozorně, už leccos ví. Třeba jaký bude Harryho norský kolega Waaler.

Série by nebyla úplná

Povedená je postava Runy a její krédo Radši neštěstí než žádné štěstí, všudypřítomný popis dopravního hluku v thajské metropoli včetně lodního troubení, které připomíná plavbu se slony, i Harryho pochybnosti o vlastní motivaci.

V jednu chvíli mu totiž dojde, že hnacím motorem pro něj možná není ani tak touha po spravedlnosti, ale ten pocit, který zažil, když ho po příjezdu z Austrálie všichni poplácávali po zádech na výraz uznání.

Švábi nejsou nejlepší holeovka, ale bez nich by série nebyla úplná. Až vyjde třetí Červenka, to bude teprve krása, řada Nesba v knihovně už konečně nebude mít dva začátky. Ano, už je to tak: Nesbo může v čtenářích vyvolávat vášeň téměř sběratelskou.