Nick Cave
Nicku Caveovi se poslední album jako koncept výrazně povedlo, ale některé písně z něj, upřímně řečeno, v kontextu hodinového programu působily trochu jako chudé příbuzné. Výjimkou jsou We No Who U R a titulní Push The Sky Away, které koncert výborně zarámovaly. Jinak Cave v programu zacházel hodně hluboko do minulosti, třeba až k písním From Her To Eternity, Tupelo nebo Mercy Seat.
Jeho kapela "vyžilých seladónů" The Bad Seeds si vystoupení stejně jako její frontman užívala, ozdobou pódia samozřejmě byl jako vždy jurodivý houslista Warren Ellis, který svůj hlavní nástroj střídal nejen s elektrickou mandolínou, jak je zvykem, ale hned několikrát i s příčnou flétnou, která dodala Caveovým písním zajímavé zvukové prvky.
Samotný Nick Cave byl jako utržený ze řetězu. Velkou část koncertu odzpíval přímo nad hlavami lidí a podle záběrů na velkoplošné obrazovky stačilo občas málo, aby některá z fanynek začala balancovat na hraně zákona o veřejném pohoršení... Cavea, uvyklého lecčemu, ovšem nic nezviklalo a s přehledem "dával" svoje litanické texty hlava nehlava. A v tišších pasážích ironicko-znechucenými výrazy komentoval hluk ze sousedního pódia - přeslechy v tomto místě ostatně byly bolestí letošního ročníku festivalu.
To irští navrátilci na scénu My Bloody Valentine žádné problémy s hlukem odjinud neměli - sami ho nadělali tolik, že poprvé za celé tři dny by i posluchač, uvyklý hlasitému zvuku rockových koncertů, uvítal ušní tlumiče. Ale jejich kytarový noise byl samozřejmě sofistikovaný a vlastně svým způsobem něžný - jako zastara.
Jestliže někomu v pátek při vystoupení jejich někdejších žánrových kolegů The Jesus & Mary Chain vadilo zpřehlednění písňových struktur, My Bloody Valentine jej odměnili dvojnásob. Jejich spleť kytarových vazeb byla naprosto nekompromisní a ani v repertoáru, vycházejícím z letošního alba, neslevili ze svojí původní vize. A ta je tak jasná a silná, že pro ni nálepka retro neplatí.
Wu-Tang Clan
Kromě těchto dvou headlinerů samozřejmě devět pódií přímořského prostoru, zvaného Parc del Fórum, nabídl spoustu dalších vystoupení, na návštěvnících už byl oproti předchozímu dni poněkud volnější přístup k přesouvání se z místa na místo. I tak si kapely typu Dead Can Dance (kterým by slušel daleko více čas vystoupení nad ránem s "kýčovitou" kulisou svítání nad mořským obzorem), Wu-Tang Clan nebo Liars vybudovaly velmi slušné audiotorium.
Primavera Sound 2013 potvrdila svoji výjimečnost mezi evropskými festivaly. Jednak svou velikostí, neboť letošních 170 tisíc návštěvníků je opět další rekord (o více než dvacet tisíc víc než vloni), ale i svým programem, který staví na hlavní pódia umělce, kteří na jiných akcích "živoří" na vedlejších scénách. Chcete-li být příští rok u toho, zaškrtněte si v kalendáři datum 29.-31. května 2014. Předprodej vstupenek však bude spuštěn už 3. června tohoto roku.
