Inscenaci uvede soubor Laterny magiky v prostoru Nové scény, kde bude mít premiéru 21. března. Výstava na piazzetě potrvá do 7. dubna. Klasický předtočený filmový materiál nahradí v Antikódech projekce a zvuky vznikající naživo. Inscenátoři přenesou do možností této scény takzvaný realtime tracking neboli detekování lidí či objektů v předem určených zónách. Prostředí jeviště bude v reálném čase přirozeně obrazem nebo zvukem reagovat na pohyb tanečníků na scéně.
Inscenaci připravuje tým pod režijním vedením Braňa Mazúcha, který má na kontě přes dvě desítky inscenací v Česku i zahraničí. Podílí se na ní multimediální designér Dan Gregor, mezinárodně oceňovaná choreografka Věra Ondrašíková, zvukový designér Stanislav Abrahám a hudební skladatel Michal Nejtek.
Sbírka grafické poezie Antikódy je jedním z dokladů tvůrčího talentu předloni zesnulého dramatika a bývalého prezidenta Václava Havla. Knihovna Václava Havla připravila její nové vydání obsahující nově nalezené básně a kompletní znění teoretické statě Václava Havla o experimentální poezii.
"Lidé, kteří piazzetou projdou, se setkají s trochu jiným Václavem Havlem, než jakého znají z divadelní tvorby či později z politiky," uvedla na vernisáži kurátorka Anna Freimanová.
Když v roce 1964 přinesl Havel svou strojopisnou sbírku s názvem Antikódy do nakladatelství Mladá fronta, byl odmítnut. O dva roky později mu v témže nakladatelství vyšla kniha Protokoly, v níž se mimo jiné objevil i výběr z Antikódů.
Byla to – pozdějšími slovy básníka Josefa Hiršala – "angažovaná artikulace absurdity", obohacující postupy experimentální poezie o společenskokritický obsah. V následujícím čtvrtstoletí využíval Havel tvůrčích postupů vizuální poezie většinou jen v příležitostných textech, zamýšlených převážně jako osobní vzkazy či blahopřání.
Sbírka obsahuje především takzvané kaligramy, jejichž písmena a slova jsou uspořádána typograficky do určitého obrazce. Havel tak navázal na tradici básní carmen figuratum, které už od antiky znázorňovaly různou délkou veršů rozmanité předměty. Byl to styl typický pro takzvaný kubofuturismus, jehož mistry byli například Guillaume Apollinaire nebo Jaroslav Seifert.
