Letos na podzim uplynulo století od výstavy, kde český malíř František Kupka představil své Amorfy - první abstraktní obrazy, které vytvořil. Národní galerie k výročí připravila expozici nazvanou Cesta k Amorfě. V nově otevřeném Salmovském paláci na pražském Hradčanském náměstí začne v pátek a potrvá až do 3. března příštího roku.
"Pařížský podzimní salon v roce 1912 byl velice důležitý, ale rovněž velmi skandální," říká Markéta Theinhardtová z pařížské Sorbonny, která se Františkem Kupkou zabývá od roku 1988. "I když je pravda, že víc než Kupka tehdy šokovaly kubistické obrazy," dodává.
Pražskou výstavu připravila se svým francouzským kolegou Pierrem Brullé.
Malíř, který došel nejdál
Když Kupka přijel do Paříže, už měl za sebou velkou kariéru ve Vídni, kde byl velmi oceňovaný. "Ze začátku se na salonech moc neprezentoval. Kupka byl solitér. Byl generačně starší a odmítal avantgardistickou kolektivitu. Nesnažil se začlenit do nějaké výtvarné skupiny. A neměl ani galeristu, který by mu pomáhal prosadit se," přibližuje spoluatorka výstavy malířovu tehdejší pozici.
Ovšem jeho Amorfy a zejména Dvoubarevná fuga zaujaly francouzský tisk. Na svou dobu totiž byla taková malba vskutku revolučním počinem. "Máme fotografii, na níž je pohled do expozice salonu. Visí tam Fuga a vedle ní kubistické obrazy. A je vidět, že Kupka tehdy došel nejdál," líčí Theinhardtová. Dobovou kritiku taky Kupkova nová díla pořádně zmátla, málokdo dokázal zcela nefigurativní malby uchopit. "Jeden z kritiků tehdy napsal: Já tomu nerozumím, ale líbí se mi to a myslím si, že jednou bude mít pan Kupka pravdu," dodává kunsthistorička. Markéta Theinhardtová má Kupku takříkajíc v malíčku. V roce 1989 se podílela na jeho velké výstavě v Paříži, později již spolu s Pierrem Brullé představila Kupku v Haagu a přichystala i velkou pražskou retrospektivu v 90. letech. "V roce 2002 jsme organizovali expozici v pařížském Musée d’Orsay, tam jsme se soustředili na jeho kresby a karikatury," představuje další kus své kupkovské práce.
V rekordním čase
"Sté výročí Amorfy jsme mohli pojmout různým způsobem, ale rozhodli jsme se představit Kupkova díla, která si on sám přál vystavit. Není to retrospektiva, ale svým způsobem jde o nový pohled na jeho tvorbu - to, co on sám chtěl, aby se vidělo. Taky si můžeme všimnout, jak se zásilky na jednotlivé salony lišily. On byl umělec velice konceptuální. Jsou to takové průhledy a dává to zcela jiný obraz," vysvětluje originální pojetí výstavy.
Několik studií, které Kupka namaloval před vznikem Amorf.
Obrazy z Kupkových salonů se sjely z celého světa. Část expozice pochází přímo z Národní galerie, některá díla zapůjčilo Museum Kampa, další pocházejí z pařížských sbírek a jiná připutovala ze zámoří. Několik obrazů se zapůjčit nepovedlo, ale Markéta Theinhardtová to za neúspěch nepovažuje. "Například Žlutá škála z Houstonu nesmí cestovat na přání donátora, takže si ji nemůže vypůjčit nikdo. Navíc jsme výstavu včetně katalogu připravovali necelý rok, což je snad rekord," soudí.
A jak vlastně vidí malíře, jemuž se profesně věnovala čtvrt století? "Jsem stále v úžasu nad jeho obrovským intelektem, hlavně když se probírám jeho texty. Měl klasické akademické vzdělání, ale učil se dál a měl široký záběr," říká Theinhardtová.
