Teď se Zdivočelá země uzavřela posledním dílem poslední, čtvrté řady. Vidělo jej necelých sedm set tisíc diváků, a to je ještě úspěch, třeba na úvodní epizodu "čtyřky", v níž se objevil v roli prezidenta naposled Václav Havel, si udělalo čas jen 620 tisíc lidí.
Zdivočelá země IV |
Co jiného měli na práci? To je prosté: Gympl na Nově, Cesty domů na Primě. Obě nanicovaté ságy vztahů a citů zkrátka vyhrávají. Zdivočelá země se publiku za patnáct let přejedla. Nadechla se znovu ještě v úvodu třetí série, kdy inscenovaný příjezd tanků z roku 1968 sledovalo přes milion zájemců, ale pak už zájem také opadal, sledovanost "trojky" činila v průměru 840 tisíc lidí.
V počátcích kroniky koňáků z pohraničí to ještě jiskřilo i mimo obrazovky, když se komunisté vůči ní prudce ohrazovali. Ani dnes nikdo kromě rudých voličů neřekne, že by se snad seriál nezasloužil o nápravu propagandistických lží, neřkuli že by něco ošidili tvůrci.
29. srpna 2012 |
Od první do poslední epizody je znát osobní nasazení a pečlivé řemeslo ve všech složkách, od Martina Dejdara v hlavní roli až po neviditelné asistenty ručící za dobovou věrnost každého hrnku na poličce. Na rozdíl od tlachavého tokání současných telenovel má Zdivočelá země napětí, prostor, vtip i smysl; mozky při jejím sledování nezakrní a hercům v ní nehrozí obezita z věčného povalování v sitkomové kuchyni.
Jenže se zkrátka "předržela" - a také připomínala minulost bez kompromisů, což obtěžuje. Zatímco ve Vyprávěj! se politické retro nese na smířlivé vlně rodinné pospolitosti. A to se líbí, to nebolí. Potrvá zase pár generací, než si Zdivočelá země zjedná u diváků respekt.
