V tom marasmu by se proto nemělo zapomenout na pár důležitých věcí.
Nic není černobílé a málokdy je jen jeden viník. Armstrong v tom nejel sám. Byl špičkou ledovce. V jeho době byl doping, ať se to někomu líbí, nebo ne, součástí vrcholové cyklistiky, což samozřejmě neznamená, že dopovali úplně všichni. Byl navíc součástí celého průmyslu kolem cyklistiky.
Z velkých sponzorů a nadnárodních korporací, které teď vykřikují, jak je poškodil, se musí těm lidem, kteří do toho vidí, dělat nevolno. Armstrong díky dopingu, ale také díky velkému tréninkovému úsilí vydělal miliony. Ony společnosti, které ho podporovaly, vydělaly díky němu miliardy.
Máme teď věřit tomu, že nikdo nic nevěděl? Proč se to odhalení odehrává po tolika letech? Všichni přeci rádi přimhouřili oči, protože Armstrong a jeho vítězství byl dobrý byznys. Stejně tak dnes pro někoho může být dobrý byznys Armstronga likvidovat.
Mělo by se například vědět, že lídr křižáckého tažení proti Armstrongovi, Americká antidopingová agentura USADA, měl problém obhájit své dotace. Dopadení velké ryby se proto svým způsobem hodilo.
Pravda o dopinguPřišlo mi to normální, prohlásil Armstrong  Příběh nemoci, uzdravení a triumfů v Tour de France skončil rozhovorem v pořadu Oprah Winfreyové. Více čtěte zde. |
A to ještě zdaleka není vše. Aby v tom čtenář měl opravdový guláš, existují i vysoce kladné aspekty Armstrongova dopingu.
Jeho "špinavá" vítězství a celý jeho příběh zpopularizoval ve své době sport a boj proti rakovině. Nejen v USA a v Evropě, ale i v dalších částech světa.
Tisíce dětí přivedl k tělesné aktivitě a tisícům nemocných lidí dal novou naději. Jeho pozitivní přínos byl obrovský.
Bohužel Armstrong zároveň všechno to, co vytvořil, sám torpédoval a zkazil. Důvěru tisíců lidí, kteří se rozhodli jít v jeho stopách, zklamal o to víc.
Asi nejlepší by teď bylo, kdyby šlo celou aféru zakonzervovat. Protože světlo na konci tunelu existuje. Špinavé prádlo se paradoxně začíná prát v okamžiku, kdy je už jiná doba. Cyklistika a dopingové kontroly jsou někde jinde, než byly před deseti lety. Dopingové riziko a tedy i pokušení dopingu jsou díky propracovanému systému kontrol mnohem nižší.
Dnes cyklisté podstupují téměř každodenní monitoring. Mezinárodní cyklistická unie a Světová antidopingová agentura disponují sofistikovanými kontrolními prostředky. Uniknout z této sítě, kdy cyklista musí hlásit dopředu místa svého pobytu, aby prakticky kdykoli mohl být k dispozici dopingovým kontrolorům, je téměř nadlidský výkon.
