Předčasný konec proměnil herečku v legendu, stala se předmětem zbožňování, spekulací, politických intrik, módy a mýtů, pronikla do popkultury. Elton John jí napsal tklivou píseň. Byly o ní popsány stohy papíru a fenomén její existence udivuje dodnes. Není divu.
Marilyn Monroe jako dítě
Dětství strávila Norma Jean Mortensonová, dcera neznámého otce a duševně vyšinuté matky, narozená 1. června 1926, střídavě v sirotčincích a rodinách pěstounů. V šestnácti se poprvé vdala a záhy potom její půvab objevil první fotograf.
Stala se z ní "pin-up girl", jejíž fotky si američtí vojáci lepili na dvířka skříněk. Nafotila akty na kalendář a vzniklá aféra jí posloužila jako dobrá reklama. A pak se rozzářila světla ramp. Hned zkraje vytvořila dvě zajímavé postavy. Vyšinutost v roli psychopatické vychovatelky dětí Nell v ponurém filmu Neobtěžuj se klepáním jí náramně slušela.
Ve druhém snímku Niagara byla chladnokrevnou a záletnou Rose. Film se vyznačuje nejdelším záběrem ženské chůze v dějinách kinematografie a "MM" si pro natočení scény údajně uřízla podpatek u pravé boty o centimetr, čímž získala pověstné vlnění boků připomínající pohyb pístů.
Další snímky (Muži mají radši blondýnky, Jak si vzít milionáře) se už nesly ve znamení rolí atraktivní přihlouplé blondýnky. K nim se přidalo půlroční divoké manželství se světovou baseballovou jedničkou Joem DiMaggiem v roce 1954.
Marilyn Monroe v roce 1946
"MM" měla větší ambice: "Chci se stát skutečnou umělkyní a nevyvolávat jen erotické choutky. Nechci, aby mě publiku prodávali jako celuloidové afrodiziakum." Utekla do New Yorku studovat herectví a s fotografem Miltonem Greenem založila vlastní společnost Marilyn Monroe Production na výrobu filmů, v jejíž produkci pak vznikl film Princ a tanečnice.
To už byla provdaná za dramatika Arthura Milera, který kvůli ní opustil ženu a dvě děti. A ona kvůli němu konvertovala k judaismu. Pak přišla nabídka na film Někdo to rád horké, Arthur ji přemlouval, a ona zuřila, že nebude hrát další roli hloupé ženské, která nerozezná mužské od děvčat. Nakonec ale kývla.
Tony Curtis (vlevo), Marilyn Monroe a Jack Lemmon pro film Někdo to rád horké
Při natáčení na ni často museli čekat hodiny, vysloužila si pověst nezodpovědné, rozmazlené a nesnesitelné hvězdy. Přes všechno utrpení herců a štábu se snímek z roku 1959 s Jackem Lemmonem a Tonym Curtisem stal kasovním trhákem, Marilyn při něm ovšem zažila i další ze svých několika potratů. Přesto je naivní zpěvačka a hráčka na ukulele Sugar její nejznámější rolí.
Po filmu Mustangové (1961) zemřel její filmový partner Clark Gable na infarkt a jeho žena ji obvinila z toho, že svými rozmary během filmování přispěla k jeho smrti. Následovala nešťastná aféra s bratry Kennedyovými. Začalo se hovořit o jejích kontaktech s FBI.
Místo posledního odpočinku Marilyn Monroe
"Ve mně je mnoho lidí. Jde z nich na mě hrůza." Sama, opuštěná, se hroutila do zoufalství, selhávala v práci a utíkala k práškům: "Kariéra je báječná věc, ale když je v noci zima, člověk se k ní nemůže přitulit." Zážitky z traumatizujícího dětství se jí vracely v podobě psychických poruch a dyslexie, která ji obtěžovala při studiu scénářů. A tak utíkala k lékům stále častěji a víc.
Její konec dodnes provázejí pochybnosti. Neobvykle velké množství léků, nalezených v její krvi, a nejasnosti při vyšetřování podporovaly četné spiklenecké teorie o možnosti vraždy. Rovněž pokusy o znovuotevření vyšetřování po dvaceti letech od její smrti ztroskotaly.
A tak zůstaly jen dohady a taky vzpomínky podobné těm, jako měl fotograf Bert Stern: "Marilyn byla tím samým větrem a závanem, který maluje básník Blake okolo svaté postavy. Byla světlem, bohyní i měsícem. Dálkou i snem, tajemstvím i nebezpečím."
Michelle Williamsová ve filmu Můj týden s Marilyn
Marilyn Monroe je světovou popkulturní ikonou dodnes. Její portréty od Andyho Warhola, ale i originály starých fotografií nebo předměty z její pozůstalosti se draží za astronomické sumy. Objevuje se dodnes na titulních stránkách časopisů i na poštovních známkách. Vloni jí byla v Chicagu odhalena obří socha, byl o ní natočen životopisný film. Zasáhla i české prostředí. Inspirovala píseň Marilyn Goodbye, kterou má v repertoáru Luboš Pospíšil, přeneseně i hit skupiny Psí vojáci Marilyn Monroe. Její vizáži se při různých příležitostech pokoušejí přiblížit i některé české i světové celebrity.
