Pearl Jam zahrnují Prahu do svých koncertních plánů relativně často, byli tu už počtvrté, takže snad ani nelze zdůvodňovat vysoce nadstandardní prostředí, ve kterém hráli, termíny jako "splněný sen". Faktem ale je, že kapela hrála vlastně po celou dobu rozpumpovanému kotli, který zdaleka nekončil pár metrů od pódia, jak tomu bývá na jiných rockových akcích.
Naopak, když se člověk rozhlédl kolem sebe a z plochy pohlédl i do nejvyšších pater O2 areny, která byla v pondělí svědkyní onoho nebývalého zážitku, viděl tisíce rozpohybovaných lidí širokého věkového spektra, tisíce zdvižených paží a tisíce rozezpívaných úst. I ten, koho za jiných okolností stadionové móresy nechávají celkem chladným, musel být téměř dojat.
Zpěvák Eddie Vedder
Ale aby nedošlo k omylu - ta odezva samozřejmě za Pearl Jam nepřišla jen tak shůry, nezaslouženě. Pilně si ji oddřeli. Ostatně, kromě standardního setu o devatenácti písních, pojatých většinou s až punkovou (nebo "staro-grungeovou"?) strohostí, v přídavcích svůj koncert rozšířili ještě o dvě neuvěřitelné sady přídavků, o pěti a posléze dokonce šesti položkách.
Jejich setlist přitom moc nepřipomínal žádný z těch, které jsou k dohledání u minulých koncertů probíhajícího turné. Zdá se, že Pearl Jam jsou něco jako - s prominutím - naše Buty, kteří léta úspěšně objížděli kluby a festivaly se svým "jukeboxem", tedy hraním kterékoli písničky z celé jejich kariéry na přání diváků.
Stavba celého koncertu tedy vypadala tak jako jeho první půlhodina. Průběžně a napřeskáčku se procházely všechny desky, většinou prostřednictvím singlových písniček. Začalo se tedy se Sometimes z alba No Code (1996), pokračovalo se přes Animal z Vs. (1993), Given To Fly z Yield (1998), Got Some z Backspacer (2009), návrat k Vs. v podobě Elderly Woman Behind the Counter in a Small Town byl "předehrou" k God's Dice z Binaural (2000).
Kytarista Mike McCready
Další návrat k zatím poslednímu albu Backspacer vytvořil půdu pro I Am Mine z Riot Act (2002) a Corduroy z Vitalogy (1994). Teprve na desátém (což je ovšem pěkně symbolické, i když asi ne úmyslně) místě setlistu se objevila písnička z veleslavného debutu Ten (1991), konkrétně Even Flow. A v jisté nemilosti kapely se zdá být i "bezejmenné" album Pearl Jam z roku 2006. Ukázka z něj, píseň Wasted Reprise, se objevila až jako sedmnáctá.
Pearl Jam tradičně koření svoje koncerty coververzemi. Ty nejzajímavější soustředili do přídavků - v prvním nejznámější písničku pozapomenuté americké písničkářky Victorie Williamsové Crazy Mary (která jim zcela přirozeně splynula s citací stonesovské Angie) a ve druhém naopak hit Baba O'Riley britských výtržníků The Who. Mezi covery ale vlastně můžeme počítat i Setting Forth z Vedderova sólového alba-soundtracku Into The Wild.
Díky odezvě u zaplněné haly, ale jistě i tomu, že Pearl Jam dělají všechno proto, aby jim nezačalo živé hraní lézt na nervy (k čemuž je nepochybně jedním z hlavních klíčů i na každý koncert měněný repertoár), bylo na všech muzikantech vidět, i slyšet, jak moc si hraní užívají. Společně s diváky, kteří si tentokrát zaslouží podtrženou jedničku, vytvořili skvělý zážitek.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
