Jiří Lábus dabuje Kozí příběh se sýrem.
Když se ve Zlíně konal první mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, nyní nejstarší svého druhu na světě, bylo budoucímu Rumburakovi jedenáct let. Na letošní, 52. ročník si představitel slavného čaroděje jede pro čestnou trofej, zároveň tu doprovodí ukázky druhého dílu Kozího příběhu, v němž opět mluví animovanou hrdinku. A jeho hlas v roli lenochoda Sida zazní z plátna už ve čtvrté Době ledové.
Sdílíte názor svého britského kolegy Johna Cleese, že namlouvat animované filmy je práce snů? Nemusíte brzy vstávat, líčit se, nosit kostým, běhat v dešti...
... přesně tak. A vůbec nejvíc výhod má domácí animovaný film, protože se zpravidla nejprve namluví a teprve pak točí, takže se nemusíte strefovat figurkám do pusy jako při dabingu. Už jsem nahrál i hlas magistra Kellyho ve Čtyřlístku a s Oldřichem Kaiserem se potkáme v animovaném filmu Pavla Koutského Hus i ti Husiti.
Vaše postavy provázejí několik generací dětí, ale s jakým televizním hrdinou jste vyrůstal vy? Tipovala bych čertíka Bertíka.
Kdepak, já mám televizi až od svých osmnácti let. Takže moje dětství vroubily hlavně rozhlasové pohádky. Dodnes, když slyším znělku pořadu Hajaja, připadám si, že je mi zase pět; v zrcadle tak sice nevypadám, ale už se to pomalu otáčí. Taky jsem miloval četbu na pokračování, třeba Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda nebo Psa baskervillského. Pamatuji si i jména režisérů od Dismana po Weinlicha –s tím jsem pak sám v rozhlase točil.
Kdy jste poprvé zjistil, že chcete být hercem?
Už jako dítě, v divadle. Rozhodl jsem se, jakmile jsem viděl první loutkovou pohádku.
Jenže herec zpravidla touží po Hamletovi, a vy jste se poměrně brzy ocitl v dětském filmu.
Vím přesně, kdy to bylo. Bylo mi pětadvacet, právě jsem končil vojnu v Armádním vojenském souboru a v českobudějovickém hotelu Malše jsem se probíral po nějakém večírku. Tehdy mi volali, že by mě režisérka Věra Plívová-Šimková chtěla do role, pro niž prý původně sháněla Roma. Tak jsem točil svůj první dětský film a hned jeden z nejlepších vůbec – Pány kluky. Tahle režisérka by zasloužila cenu za zásluhy o dětský film a Českého lva k tomu.
Souhlasím, taky mám Pány kluky ráda. Ovšem zahájil jste v nich i svou sérii padouchů.
Máte pravdu, až na pár králů jsem nehrál kladné hrdiny, nanejvýš přitroublé truhlíky. Vybavuju si jedinou výjimku, v orientální televizní pohádce O holiči a barvíři jsem byl já dobrákem a Olda Kaiser zlosynem.
Jiří Lábus |
Princové s mečem na koni vás tedy minuli?
Naprosto, i v pohádce Princové jsou na draka byl můj kralevic nemehlo. Ale na druhou stranu, kůň a meč by mohl být problém. Při natáčení Lotranda a Zubejdy jsem vedle koně jen šel: přesto mi šlápl na nohu a zlomil prst. Dokulhal jsem do divadla, ale ještě před začátkem představení jsem skončil v nemocnici, kde mi doporučili, abych večer nehrál. A když z jeviště oznamovali, že se představení ruší, protože Lábusovi šlápl na nohu kůň, lidi se smáli v domnění, že je to vtip. Až jeden divák vykřikl: Já Lábuse viděl, v divadle už byl, to on se nejspíš ožral!
Nevadí, že jste nezabíjel draky. Princové stárnou, kdežto Jů je věčně mladý.
Vypadá to tak. Právě jsme dokončovali pohádku Princové jsou na draka, když za mnou přišli, že se chystá dětské pásmo se dvěma průvodci jménem Jů a Hele. Já myslel, že vydrží pár dílů – a už to běží přes třicet let. I když s přestávkami, ještě za totality je stáhli.
15. října 2010 |
To myslíte vážně? Chlupáči Jů a Hele coby disidenti?
Já nevím, proč a komu vadili, ale opravdu je zkusili nahradit jinými postavami. Po listopadu 1989 se Jůheláci vrátili. Teď už má Jů nový kostým, ale ten původní vydržel opravdu dlouho a dodnes zůstali v týmu i někteří loutkáři z původní sestavy.
Jiří Lábus a jeho hrdinka Marge
Po léta mluvíte také ženskou postavu: Marge Simpsonovou. Koho to napadlo?
Režiséra Zdeňka Štěpána, když slyšel můj ženský part v rádiu v cyklu Tlučhořovi. A byť má Marge v originále úplně jiný hlas, mluvím ji už přes dvacet let a pokaždé tvůrce obdivuji, jak drží kvalitu Simpsonových. Jen škoda, že už se nedabuje v týmu jako kdysi, teď jsme ve studiu každý sám.
Žádají vás děti, abyste předvedl Marge nebo Jů?
Jistě, chtějí obojí. Zrovna nedávno jsem byl na besedě ve škole v Mostu a děti z páté třídy mi jako překvapení uchystaly hru na Videostop s ukázkami mých rolí. Znaly klasiku, řekl bych, že se jejich vkus moc nezměnil.
Já bych čekala, že současné děti žijí spíše žánrem fantasy. Myslíte, že bychom ho také uměli?
Na to asi budou jiné země a jiné peníze. Fantasy patří k angloamerické tradici, kdežto u nás jsou i zloduchové svým způsobem milí a vzbuzují víc smíchu než strachu.
Jiří Lábus jako Rumburak v seriálu Arabela Československá televize
I váš nejslavnější lotr Rumburak?
Ovšem. V jádru nebyl zlý, toužil po lásce, jen na to šel trochu nepřiměřenými prostředky. Kdyby mu nepřekáželi, mohl žít šťastně a mít klidně deset dětí, ani by nemusely být nutně jeho. Jistý pán v tramvaji mi sice přiznal: Já se vás v dětství dost bál. Ale hodně dětí mi naopak psalo, že Rumburakovi drží palce, pořád chodí dopisy s žádostí o podpis od Francie po Německo. A tuhle mě na ulici míjela trojice Romů s úžasem: Ty vole, Rumburak! On ještě žije?
