V úterý uplynulo rovných 590 let od husitské bitvy u tehdejšího Německého Brodu. "Pro historii města to byl naprosto zlomový okamžik. Ale je pravda, že se toto výročí snad nikdy nikterak nepřipomínalo," uvedl havlíčkobrodský radní, patriot a znalec místní historie Libor Honzárek.
Jak udávají historické publikace, o čestnou bitvu se tehdy nejednalo. Vše začalo již na konci roku 1421 u Kutné Hory. Tam se husité před Zikmundovou jízdou dali na ústup. Král si to vyložil jako své vítězství a bezstarostně opouštěl bojiště.
Jenže husité se za pár dní znovu dali dohromady a dohnali neorganizované Zikmundovo vojsko u Habrů. V panickém ústupu zahynuly stovky žoldnéřů při přechodu Sázavy, opozdilé skupiny byly pobity postupujícími tábory a Pražany. Po cestě k Německému Brodu husité sbírali obrovskou kořist.
Část Zikmundových velitelů hájila město, aby králi kryla ústup. Devátého ledna po ranních bohoslužbách Žižka prudce, ale zatím neúspěšně zaútočil na město. Při vyjednávání o kapitulaci, které se konalo 10. ledna ráno, porušila část útočníků válečné konvence a rozbořeným úsekem hradeb pronikla do města.
Stalo se tak proti vůli vojevůdce Jana Žižky. "Zášť vůči Zikmundově soldátce a kutnohorským vrahům husitů si vítězné vojsko mimo jiné vybilo i na obyvatelstvu Brodu, který po dlouhé měsíce zůstal opuštěným spáleništěm. Den po vítězství husité vzdali díky Bohu a nejstatečnější z bojovníků pasovali na rytíře pod dobytými korouhvemi," píše se v publikacích o historii Brodu.
"Žižka z bitvy čisté svědomí neměl. Z kronik je známé, že o rok později v rozvalinách Brodu prosil Boha o odpuštění. I proto tato bitva, která ukončila druhou křížovou výpravu, není glorifikována," domnívá se Libor Honzárek.
Žalobce z Německého Brodu
Neobvyklou krutost a podlost husitů historici přičítají ne příliš známému faktu. Německobrodským rodákem byl totiž Michal de Causis, hlavní žalobce při procesu s Janem Husem v Kostnici.
Bitva změnila celou historii města. Až dosud bylo jeho obyvatelstvo převážně německé. Lichtenburkové Němce nalákali na těžbu stříbra. A ta s vypálením města definitivně skončila.
Život se do Brodu vrátil až po letech. I když až do konce druhé světové války nesl přívlastek Německý, znovu ho vybudovali obyvatelé čeští.
"Tehdejší výstavba už šla ztuha. Netěžilo se stříbro a nebyly peníze. I kostel byl dlouho jen zakrytý trámovým stropem bez střechy," vysvětlil Honzárek.
Brod se v té době začal budovat od základů celý znovu. Nikdy v historii se to už neopakovalo. Žádná jiná bitva ani světové války neměly na město takový dopad, jako události z počátku roku 1422.
Přiblížil se jim až v sedmdesátých letech minulého století komunistický režim, který nechal třetinu starého města zbourat.
"Brod zažil ve své historii dvě katastrofy. Poprvé, když ho roku 1422 vypálili husité. Podruhé v 70. letech minulého století, když ho zničil komunistický režim," opakuje další radní a milovník starého města Tomáš Hermann.
