Když v roce 1946 připravoval katalog své výstavy v pražském Mánesu, sám o sobě tam jako o třetí osobě psal:
"Byl od dětství samotář a žil smutné mládí. Macecha mu ničila kresbičky, zakazovala mu zabývat se jimi, takže se k nim mohl utíkat jen potajmu na půdě - a to vedlo k uzavírání se vůči prostředí… K tomu pak se připojila dědičnost ze strany matčiny rodiny hloubalů, potřeba filozofování… Pronásledování macechou způsobilo, že se v Kupkovi vyvinul odbojník, který se vzpíral později i proti nepravostem, jež viděl na scéně světa, v němž mu bylo žít."
Správná rozhodnutí slavných ČechůFrantišek Kupka 1871-1957 Cena jeho obrazů dosahuje astronomických výšek. Élevation IV (Výšky) se před čtyřmi roky prodaly za 22,1 milionu korun a jsou dosud nejdražším vydraženým českým dílem na aukcích v ČR. V londýnské prestižní síni Sotheby’s byl letos na jaře vydražen obraz Pohyb za 1,3 milionu liber čili 35,51 milionu korun. |
Cíl: abstrakce Synek opočenského notáře se v Dobrušce vyučil sedlářem a zdálo se, že sny o paletě a štětci nenaplní.
Osudové rozhodnutí za něj naštěstí učinil dobrušský starosta Archleb, který u rodičů prosadil, aby mimořádně talentovanému chlapci dovolili studovat. Prošel školními ateliéry v Praze, ve Vídni a nakonec zamířil jako stipendista v polovině devadesátých let devatenáctého století do pařížské L’école des Baux-Arts. Možná ještě tehdy netušil, že právě tady se usadí a bude tu s přestávkami žít až do smrti.
Na život si zprvu vydělával kreslením módy, ilustracemi a satirou.
Jednoduchými a výstižnými tahy přispěl k založení moderní, společensky velmi kritické karikatury. S malováním to bylo složitější, prosazoval se těžko. Navíc nepřestal vnímat propast mezi svým českým původem a francouzskou kulturou. Ještě v roce 1909, tedy po téměř patnácti letech od odchodu z domoviny, se příteli svěřil: "Jsem vykořeněn a navzdory mému dlouhému pobytu zde stále ještě cizinec."
Ve své umělecké tvrobě začínal s realismem, dotkl se secese, symbolismu, potkával se s mnoha směry, do kterých se malířství rozvíjelo, ale nenechal se jimi svázat. Jako jeden z prvních cíleně směřoval k nefigurativnímu malířství, k abstrakci. "Zdá se mi zbytečné malovat stromy, jestliže lidé mohou vidět mnohem krásnější cestou na výstavu," napsal v dubnu 1905 básníku Macharovi.
František Kupka: Cesta ticha (1903) - z výstavy Dekadence: Bohemian Lands 1880 – 1914
František Kupka: Bílý kotouč
"Maluji teď Pojmy, Syntézy, Akordy…, ale dělám to jen sám pro sebe. Nechci to ukazovat." Tak postupně vznikaly obrazy s výmluvnými názvy: Sólo hnědé čáry, Příběh o pestících a tyčinkách, Okolo bodu…
Ke Kupkově originální cestě přispěla jeho nepoddajná povaha, poctivé studium filozofie či psychologie a mimo jiné i zkušenosti se spiritismem, k němuž ho kdysi v Dobrušce přivedl sedlářský mistr Šiška a který mu otevíral další hloubky pod hladinou reality.
Při své tvorbě ve Francii ale nezapomínal na svou vlast. Během první světové války se zapojil do organizování českých legií, v té době se seznámil také s Tomášem Garriguem Masarykem. Bojoval na frontě, navrhoval uniformy a prapor legií, maloval plakáty, které zesměšňovaly monarchii.
Kupodivu více než Paříž ho chápala Praha, která mu po 1. světové válce nabídla profesuru na AVU, ale i tak to nebyla velká sláva. Světového uznání jako fenoména moderního malířství se dočkal až po smrti.
Dnes jeho obrazy najdeme v nejpřednějších galeriích a sbírkách. V českých aukčních síních trhají jeho plátna rekordy. U nás malíři v 90. letech významně pomohla sběratelka jeho děl Meda Mládková, která mu věnovala stěžejní prostor v pražském Museu Kampa.
