Tisíce lidí proudily do muzea jen proto, aby viděly prázdné místo. Ukradl ji bývalý italský zaměstnanec muzea Vincenzo Peruggia, údajně přesvědčený o tom, že obraz patří Itálii.
Později se objevil i další možný motiv krádeže, a sice zakázka od podvodného obchodníka s uměním. Nevelký olej nevyčíslitelné hodnoty na topolovém dřevě se do Louvru vrátil 1. ledna 1914 spíš shodou okolností než dokonalostí vyšetřování.
Jak pojistit obraz Mona Lisa?Jedna česká pojišťovna by na tak velké sousto nestačila, zjistili kolegové z rubriky Finance iDNES.cz. |
Leonardova Gioconda uchvacovala svým tajemným úsměvem návštěvníky Louvru od otevření muzea v srpnu 1793. Malíř začal obraz tvořit za svého pobytu ve Florencii v letech 1503 až 1506. Většina badatelů se shoduje, že na obraze je zpodobněna Lisa Gherardiniová, manželka florentského kupce Franceska del Gioconda. Leonardo poté vzal obraz v roce 1517 do Francie, kde jej krátce před svou smrtí v roce 1519 prodal francouzskému králi Františku I. za 4 000 dukátů.
Bývalý zaměstnanec Louvru, tehdy devětadvacetiletý natěrač a tapetář Peruggia, se v muzeu schoval již v neděli 20. srpna 1911 večer. V pondělí 21. srpna, kdy byl Louvre zavřený a prováděly se v něm různé řemeslné práce a úklid, hned po ránu Peruggia obraz sundal ze zdi, dal pod bílý zaměstnanecký plášť, který si dříve opatřil, a prostě odešel. Nikdo si jej nevšiml, ba co víc, prázdné místo na zdi zaměstnanci muzea zaznamenali až v úterý v poledne.
Francie byla v šoku. Noviny denně pod palcovými titulky přinášely nejrůznější spekulace o tom, jak mohlo ke krádeži dojít a kdo ji provedl.
Nebyl by to Salvador Dalí, aby také zcela typicky a po svém Monu Lisu nepojednal.
Slušela by Moně Lise rozšklebená tvář Mr. Beana?
Policie byla bezradná, později se zjistilo, že ke krádeži došlo mezi sedmou a půl devátou hodinou ranní. Jedinou další stopou byl rám Mony Lisy, který byl nalezen na jednom ze schodišť Louvru. Po slavném obraze se slehla zem. A to i přesto, že Společnost přátel Louvru nabídla za nalezení obrazu odměnu 25 tisíc franků a nějaký anonym tuto sumu zdvojnásobil. Nikdo se však neozval a obraz byl považován za navždy ztracený.
Návštěvnost muzea ale neutrpěla: tisíce lidí – včetně například Franze Kafky a Maxe Broda – proudily do Louvru, který byl po týdnu znovu otevřen, jen proto, aby viděly prázdné místo na zdi.
Mona Lisa se skrývala u zlodějových kamen
Během vyšetřování navštívila policie i Peruggiu, uvěřila ale jeho alibi, že v čase krádeže pracoval na jiném místě. Obraz byl přitom schovaný poblíž kamen v Peruggiově bytě. Policie se navíc chytila špatných stop – v souvislosti s krádeží vyslýchala i básníka Guillauma Apollinaira (ten byl dokonce na pět dní zatčen) a malíře Pabla Picassa. Policie nic neměla, šéf Louvru rezignoval a noviny kritizovaly bezpečnost muzea.
Stopa se objevila až po více než dvou letech. V listopadu 1913 obdržel majitel obchodu s uměleckými předměty v italské Florencii Alfredo Geri dopis z Paříže, ve kterém mu jakýsi Vincenzo Leonardi zmizelou Monu Lisu nabízel. Pisatel o sobě uvedl, že je Ital a že obraz odcizil proto, aby ho mohl nabídnout do Itálie, do země, v níž se autor obrazu, stejně jako on sám narodil a kam obraz podle jeho názoru patří. Obchodník to považoval za žert. Přesto dopis ukázal řediteli galerie Uffizi Giovannimu Poggimu. Ten se s pisatelem spojil. Leonardi přivezl obraz ve dvojitém dnu dřevěného kufru do Florencie, když ho předtím Poggi ujistil, že neuvědomí policii a že v případě, že obraz je pravý, jej koupí.
Obraz pravý byl, Poggi ale své slovo nedodržel. Zavolal policii, která zjistila, že Leonardi se ve skutečnosti jmenuje Vincenzo Peruggia. Obraz se našel v kufru pod postelí. Peruggia byl odsouzen jen na sedm měsíců vězení, po první světové válce se vrátil do Francie, kde měl obchod s barvivy. Zemřel ve Francii v září 1947.
Když padají masky: v tomto případě je pod záhadným úsměvem Mony Lisy tvář Michaela Jacksona.
Později se objevila teorie, že si krádež snad objednal podvodný obchodník s uměním Eduardo de Valfierno, který nechal namalovat několik kopií a ty chtěl prodat jako ztracený originál v okamžiku, kdy se krádež oznámí.
Originál ke svému triku vlastně nepotřeboval, takže Peruggiu už znovu nekontaktoval. Ten skutečně obraz provezl do Itálie, ale pak si s ním nevěděl rady a tak se jej pokusil prodat Gerimu.
Po své záchraně Mona Lisa procestovala celou Itálii, kde se na ni chodily dívat statisíce lidí. V lednu 1914 se vrátila do Louvru. Za hranicemi Francie pak byl obraz vystaven jen dvakrát: v roce 1963 v USA (v New Yorku a Washingtonu jej tehdy vidělo na 1,6 milionu lidí) a v roce 1974 v Japonsku a tehdejším Sovětském svazu, kde jej obdivovaly dva miliony lidí. Poté bylo rozhodnuto, že obraz už nikdy neopustí Louvre.
Andy Warhol názvem své grafiky o Moně Lise tvrdí, že "Thirty are Better than One", tedy že třicet je lepší než jedna. Posuďte sami.
Podobný osud jako Mona Lisa měla i řada dalších slavných obrazů, které se po krádeži opět našly. Kupříkladu slavný obraz Imprese, východ slunce Clauda Moneta byl zcizen v říjnu 1985 s dalšími obrazy z pařížského muzea Marmottan. Po pětiletém pátrání byla Imprese nalezena v jedné vile na jihu Korsiky. Jedna verze slavného díla Edvarda Muncha Křik byla ukradena z Národní galerie v Oslu v únoru 1994, jiná verze z Munchova muzea v Oslu v srpnu 2004. Oba obrazy se později našly.
Mnoho dalších děl slavných umělců se ale dosud nenašlo. Například 11 pláten (mezi nimi i obrazy Rembrandta, Edgara Degase, Johannese Vermeera a Édouarda Maneta) a jedna váza v celkové ceně asi 300 milionů dolarů zmizelo v březnu 1990 při největší krádeži obrazů v historii z bostonského Muzea Isabelly Gardnerové.
