Glastonbury 2011Z Piltonu poprvé: z bláta do louže (aspoň zatím) Z Piltonu podruhé: zpívání v dešti (s U2) Kritika U2: Jsi daňový pokrytec, vyslechl si Bono na festivalu |
Odpoledne se obloha konečně protrhala a teploty začaly šplhat vzhůru. Konečně: zároveň ale příliš pozdě na to, aby se ještě něco stalo s areálem a cestami v něm. Bahno, které začalo schnout a tuhnout, poutá nohy k zemi a výrazně ztěžuje chůzi. Takhle nějak si museli připadat hokejisté bývalého SSSR, když je trenéři nutili bruslit se závažím na nohou. Lidový génius zareagoval pohotově a vedle pódia s názvem Wow! cestou z taneční vesnice na Other Stage kdosi postavil miniaturní Stonehenge z padlých gumovek.
Glastonbury 2011 - Jesse J
Průchodnost hlavních spojnic se pochopitelně zúžila. Jedním z nejnavštívenějších koncertů dne byl odpolední set mladistvé valčířky britských žebříčků Jessie J (Do It Like A Dude, možná ráčíte znát). Když se její publikum vyhrnulo z Other Stage, vytvořilo v úzkém výstupu zácpu. Šel jsem v protisměru na The Kills a zajisté vám pravím, tolika Anglosasům jsem ještě z očí do očí nehleděl. To ale ještě nebylo nic proti tomu, když se na jednom z festivalových "náměstí" srazily ve čtvrt na jednu desetitisíce jdoucí z Coldplay a zároveň z Chemical Brothers. Budiž ovšem řečeno, že vzniklý bábel brzy opadl a lidé, pletoucí se navzájem pod nohy, snášeli toto stoicky: festivalový dav vyniká ohleduplností v míře, která mne nepřestane nikdy fascinovat.
Největší fyzický výkon přinášel výstup na The Park. A tam se podíváme teď.
Disco 2011
Neboť tam, podle tajemství s předstihem vyslepičeného, dávají svůj první britský koncert po mnoha letech Pulp, třetí vzadu ve svaté britpopové trojici devadesátých let. Už půl hodiny před začátkem je tu narváno (odhadem 30 000 přítomných zlomilo rekord téhle nijak rozlehlé scény) a očekávání veliká.
Abych se přiznal, nikdy jsem je ve velké přízni nechoval. Ale ta hodina a něco od Do You Remember The First Time? po Common People mne odzbrojila. Repertoár nezasmrádl, kapela je ve formě a Jarvis Cocker charismatický předák s duchaplnými promluvami mezi jednotlivými songy. A dovolím si tvrdit, že takhle jako Pulp letos v Glastonbury publikum nikomu na ruku nešlo. I dorostenky, jejichž cílem je obvykle celý koncert prožvanit a otravovat okolí žádostmi o fotečku, zbystřily a pěly ty písně, které vznikly v jejich batolecím věku, slovo od slova. Matúš (Kaš)čák Trenčanský má pro letošní Pohodu v kapse zlatou akcii.
Coldplay lepší U2?
I takové názory bylo další den slyšet. Sám se je neodvážím rozsoudit, nebyl jsem tam na celý koncert (příležitostí vidět Lee Scratch Perryho už mnoho nebude) a Coldplay nikdy nebyli kapelou mého srdce. Ale co jsem viděl, zdálo se mi ze všech (tří) glastonburských představení Chrise Martina a spol. nejlepší.
Glastonbury 2011 - Chris Martin při vystoupení Coldplay
Na rozdíl od U2 se vytasili s mandelem nových písniček (Hurts Like a Heaven a Every Teardrop Is a Waterfall koncert orámovaly), které organicky zapadly mezi prověřené hymny pro glastonburský dav.
A co ještě?
Vzhledem ke ztíženým možnostem pohybu v glastonburské oranici toho mnoho nebylo. Leč přeci: například působivá odpolední vystoupení Twilight Singers a syrových The Kills, večerní seance s Elbow na Pyramidě. Též pár přehmatů (Horrors na John Peel Stage, bezvýrazní jako – když už letos hrají v té Ostravě – Baník v minulé sezóně či Gaslight Anthem na Pyramidě a na půl plynu).
A co bude?
Policie vyšetřující smrt v areálu
Slunce a horko, nejspíš po celý den. Tiskovka (bude "Best Glastonbury Ever", nebo ne?). Beyoncé, Paul Simon, Queens Of The Stone Age, TV On The Radio, eels, rozlučka The Streets s Glastonbury a další. A také nečekaná a neblahá kriminální zápletka: nad ránem našla policie v backstage mrtvého muže, prvního mrtvého na festivalu od roku 2004. Příčina smrti se šetří.
