Jak jsme s Radimem Špačkem prožívali jeho ceny |
Ti dva přitom dlouho neměli nejlepší vztah. Radim v šestnácti odešel z domova, za války odjel do Sarajeva, aniž o tom rodiče věděli, matka z toho měla žaludeční vředy.
"Byl jsem extrémně zlobivé dítě, průšvihář. Potrápil jsem je hustě, a tak je Český lev jednou ze splátek, kterou jim to můžu vracet: Díky, že jste to se mnou vydrželi."
Co se povahy týče, jsou si prý s otcem podobní. A právě to byl problém. "Oba jsme tvrdohlaví, musí být po našem, a když spolu dva takoví lidé mají bydlet v panelákovém bytě, mladší chodí domů ve tři ráno vožralej a starší říká, dokud nejsi plnoletej, budeš se vracet v osm a střízlivej, tak to musí bouchnout... Jinak to dopadnout nemohlo, ale líto mi to není," popisuje s tím, že v čem si naopak podobní určitě nejsou, je obor jeho otce – etiketa.
Zatímco otec Ladislav přednáší a píše knížky například i o vhodném oblékání, syn má doma jedno sako, které si teď koupil v Indii, a kravatu dokonce nemá žádnou. "Kdysi jsem se zařekl, že ji na sebe do smrti nevezmu..." vysvětluje.
"V tom jsem byl vždycky tátův opak, totální underground, kožená bunda, Psí vojáci, hospoda U Rotundy, a když tě najdou nad ránem spícího na lavičce v parku, tak se nic neděje. Až před sedmi lety jsem s tátou začal režírovat televizní Etiketu, a tam jsem se o slušném chování konečně něco dozvěděl. Mělo to smysl, protože člověk se občas přece jenom ocitne v situacích, kdy si připadá jako buran," tvrdí.
