Profesionální manželka vypráví příběh tradiční buržoazní rodiny ze 70. let minulého století, diváci i kritici v něm nicméně odhalili řadu odkazů na dnešek. Ostatně na samém počátku vzniku filmu, který je adaptací francouzské divadelní hry, prý byl námět na dokument o Sarkozym.
Jak to tedy bylo s vámi a Sarkozyho příběhem?
Producenti přišli, že pro mě mají námět na film. Měl být o tom, jak se Nicolas Sarkozy dostal k moci. Tak jsem si to přečetl, líbil se mi, ale nakonec jsem odmítl.
Proč?
Řekl jsem jim: Podívejte, Sarkozyho vidím denně v televizi, tak nevím, proč bych měl platit za to, abych ho mohl vidět ještě v kině. Navíc jsem měl vlastní námět na politický film, byla to právě Profesionální manželka. Trochu je to zaskočilo, ale vzali ho. Je ale pravda, že něco z příběhu Sarkozyho a taky třeba Ségolene Royal a francouzských voleb vůbec, se v mém filmu vystopovat dá.
Vnímá to tak i publikum?
Ve Francii ano, a hodně. V Profesionální manželce zazní věty, které každý, kdo sleduje francouzskou politickou scénu, dobře zná. Pronášejí je postavy ze sedmdesátých let, ale stejně je každý vnímá jako odkaz na současnost. Třeba slogan Sarkozyho kampaně: Pracujte víc, abyste víc vydělávali (Travaillez plus pour gagner plus)... Postava továrníka a manžela Catherine Deneuve ji ve filmu použije, když popisuje svůj vztah k dělníkům, tedy v úplně jiné souvislosti. Přesto ji každý pozná.
Politika vás evidentně pořád zajímá. Nemáte ambice zapojit se do ní aktivně?
Ani omylem. Mě politika zajímá jen jako pozorovatele. Jsem umělec a umělec klade otázky, odpovědi nemá. Neříká nikomu, jestli je lepší jít vpravo nebo vlevo, to si musí rozhodnout divák. Nemyslím si, že by film uměl měnit lidi, ale rozhodně jim může otevřít oči. Když už politika, tak jedině touhle cestou.
Mimochodem jak francouzští diváci reagovali na to, že se ve vašem filmu stávkuje a demonstruje stejně jako nedávno v Paříži?
Dnešní doba má s obdobím před třiceti lety hodně společného. Tehdy taky zavládla krize, objevily se problémy s ropou, bylo hodně nezaměstnaných. Je tu ale jeden velký rozdíl: v sedmdesátých letech měli komunisti ve Francii dvacet procent, teď mají sotva tři. A stávky? To je francouzská specialita, bez ní si snad Francii ani nelze představit. Každý turista se s ní někdy setkal.
To mohu potvrdit.
Faktem je, že filmu pomohlo, že měl ve Francii premiéru krátce po největších stávkách. Lidi díky tomu mohutně reagovali. Jindy by si možná souvislosti tolik neuvědomovali, tak jsem za to rád. Sedmdesátá léta jsem si vybral právě proto, abych mohl nepřímo říct něco o současnosti a oni to pochopili. Co víc - protože se u toho mohli smát, ani jim nevadilo, že jim vlastně říkám, jak se mají špatně.
Z filmu Profesionální manželka (C. Deneuve a J. Godreche)
Pokud se nemýlím, v sedmdesátých letech jste byl dítě. Jak se rekonstruuje něco, co si moc nepamatujete?
Jednak si něco přece jen pamatuju a zbytek jsem si nastudoval. Nebylo to těžké, třicet let zpátky, to ještě není žádná velká historie.
No nevím, čeští filmaři teď natočili několik snímků ze stejné doby a tvrdili, že najít lokace a sehnat správné rekvizity nebylo snadné.
Nikdo neříká, že všechny ty kostýmy a rekvizity musejí být původní. My jsme jich hodně vyrobili.
Jak se kostýmy z nylonu líbily Catherine Deneuve?
Myslím, že si to vysloveně užívala. Navíc je to profesionálka, okamžitě pochopila, že si ty divné věci neobléká jenom z "plezíru", ale protože to má smysl; jak se mění její postava, mění se i její styl.
Ptám se spíš proto, že je zvláštní vidět ikonu módy v teplákové soupravě...
Catherine je ženská, která se ráda baví a tohle byl přesně ten příklad: tepláky nenosí denně, tak si je o to víc užije. Navíc ona umí být šik i v těch teplácích.
S Catherine Deneuve jste pracoval už na filmu 8 žen. Bylo to teď v něčem jiné?
Bylo, a hodně. V 8 ženách jsem neměl na starosti jenom ji, takže jsme se tolik nesblížili. Tady byla hvězdou ona, mohl jsem se jí věnovat. A ona se věnovala filmu, probírala se mnou všechno od kostýmu po roli, byla u toho od samého začátku.
Překvapila vás něčím?
Přestože hrála postavu, která je chvílemi legrační, neměla nutkání dokazovat okolí, že je to jen role a že ona sama je "inteligenčně výš". To totiž hvězdy často dělají. Catherine ne, tu roli si prostě vzala za svou a hrála si s ní. Dost jsme se u toho nasmáli.
Jak to vypadalo, když se poprvé po letech znovu setkala s Gérardem Depardieuem?
Byli neskutečně šťastní. Už spolu pracovali mockrát, znají se líp než manželé. Přesto se na place pořád dobře bavili. Nejvíc to bylo znát ve scéně z diskotéky, kde tančili na dobový hit. Pro mě osobně byl zážitek vidět je takhle spolu a myslím, že stejně to funguje i na diváky. Tahle dvojice je legenda a když ji pozorujete, vrátí vás to zpátky k jejich nejslavnějším filmům. Bylo to až dojemné.
Jak dlouho se ta scéna točila?
Víte, že dlouho? Jak bych to jen řekl... Ti dva jsou skvělí herci, ale tanec jim moc nejde. Museli jsme hodně opakovat. Na druhou stranu - ono je fuk, jak se hýbají, podstatné jsou pohledy, gesta, něha. Nejsou to Ginger a Fred, jsou to Catherine a Gérard.
Je těžké režírovat takové hvězdy? Dá se to vůbec?
Je to naopak snadnější než u mnohých "nehvězd". Catherine je herečka, která dokonce chce, aby ji režisér vedl, aby jí ukázal směr. Kdyby to tak nebylo, netočila by s ním. A Gérard sice nerad zkouší, ale vyvažuje to svou genialitou. Přesně ví, co hraje.
Jaký vztah spolu Depardieu a Deneuve mají?
Gérard o Catherine řekl krásnou věc. ona je prý muž, kterým by chtěl být. Catherine mu to následně oplatila slovy: Gérard je žena, jakou bych chtěla být já. A je to pravda. Gérard má v sobě hodně ženskosti, i když je to mohutný muž. A Catherine je zase typ silné ženy. Doplňují se, proto to mezi nimi pořád funguje.
