Na začátek varování pro všechny, kdo trpí klaustrofobíi: vás ať ani nenapadne na film chodit. Zoufalství lidí uvězněných v ocelové kobce jménem výtah křičí z plátna tak, že minimálně měsíc do žádného nenastoupí nikdo, natož vy. A je přitom úplně jedno, zda v ďábla vůbec věříte: ve filmu Johna Ericka Dowdleho je jeho role podružná.
Příběh pro divadlo
Mnohem víc než na tradiční hororové prvky se tu totiž sází na pudy a instinkty: pět k smrti vyděšených lidí s rostoucím strachem začne podezřívat jeden druhého a nakonec se málem pozabíjejí. Tísnivá atmosféra navíc umí pohltit tak, že se během chvilky cítíte být uvězněni taky.
Minimálně polovinu zmíněného efektu má na svědomí kameraman Tako Fujimoto. Rafinovaně halí prostor do stínů a polostínů a odosobnělými záběry průmyslové kamery rytmizuje zlověstnou realitu. Své však dělají i temné tóny hudebního doprovodu Fernanda Vélasqueze a v neposlední řadě také vynalézavost režiséra
Děj, který by se dal bez potíží přehrát na divadle, tak sice nepopisuje víc, než reakce stále vystresovanějších lidí v pasti, stačilo ale, aby tvůrci popustili uzdu fantazii a dokonalý výsledek byl na světě. Prostě si "jen" představili, jak by reagovali, kdyby je někdo na ploše dvakrát tři metry mučil monotónní výtahovou hudbou, nečekanými výpadky elektřiny a v neposlední řadě také strachem ze zákeřné smrti.
Zbytečný ďábel
Navíc vytáhli ještě jeden účinný trik: svedli dohromady lidi, kteří se nikdy předtím neviděli. Na rozdíl od ohraných teenagerských hororů, kde spolu parta kamarádů drží do poslední kapky krve, máme tady před očima odlišné a mnohdy velmi protichůdné individuality. Krysy v laboratoři a divák -pozorovatel: jak prostý model. A jak účinný!
Skoro by se chtělo říct, že Ďábel (film) ďábla (motiv) nepotřebuje. Mrazilo by nás z něj, i kdyby se všechny výtahové smrti daly rozšifrovat bez zasahování vyšší moci. Jenže tenhle snímek produkoval Shyamalan a ten musí mít všude trochu tajemna. Budiž: když nic jiného, v Ďáblovi aspoň po dlouhé době nepřekáží.
Pravdou ale také je, že na konci by člověk slastně tápající mezi racionálním a metafyzickým vysvětlením přece jen uvítal raději to racionální a metafyzické si nechal jenom jako bonus. Aby ho to jen pošimralo v břiše, ale nic víc. Tak snad příště, pane Shyamalane.
Jestli má Ďábel nějaké slabiny, je to zápletka. Situace neboli vše, co se děje tady a teď, zvládají tvůrci bezchybně, jakmile nás však nechají, abychom se nad zhlédnutým zamysleli, je zle. Pak totiž přijdeme na to, že do sebe věci až tak nezapadají. Že nám scenárista dluží vysvětlení, kdo se na začátku filmu vrhl z okna mrakodrapu nebo proč vlastně musel který člověk zemřít.
Zážitek z viděného je nicméně i přesto silný, a tak blahosklonně odpustíme všechna škobrtnutí. Hlavní je, že po nekonečné řadě rádobyefektních vyvražďovaček tu zase vznikl snímek, který se nebojí spoléhat jen na diváka, respektive jeho představivost. Na tu totiž nemá sebelepší 3D.
HODNOCENÍ iDNES.cz 80%
