Domácí muzikálová scéna nemá větší fenomén, než je Jesus Christ Superstar. V představení, které v devadesátých letech hostilo kruhové jeviště Spirály na pražském Výstavišti, se unikátní prostor naplnil inscenačními nápady, nadšením pro rockový nářez, dravými a ojedinělými pěveckými výkony.
Psala se výrazná kapitola divadelní historie, v jejímž záhlaví stojí nesmazatelným písmem, že Kamil Střihavka je navždy Ježíš, Dan Bárta Jidáš a Bára Basiková Máří Magdalena...
To nejlepší zůstává: Bára Basiková a Kamil Střihavka kralují i novému představení Jesus Christ Superstar
Dvanáct let od derniéry legendární inscenace se Ježíš na velkou pražskou muzikálovou scénu vrátil. A je dobře, že když na velkou scénu, tak ve velkém stylu!
Kdo jiný než Střihavka?
V Hudebním divadle Karlín našli recept, jak si se závazkem obří pověsti poradit. Pro hlavní roli získali opět Kamila Střihavku a premiéra nejlépe ukázala, jak šťastné to bylo rozhodnutí. Těch uplynulých dvanáct let se více než v tváři odrazilo v jeho hrdle, v pomalejších pasážích je vyzrálejší, dokáže hlasem prodat více citu i prožitku.
A když na několika místech situace graduje, žene svůj hlas k takovému vypětí, že mráz nešimrá, nýbrž trhá kůži na zádech. Tenhle chlap by měl mít snad na Ježíše státní licenci.
Nakonec, možná ji i má. A úvod v Karlíně to dokázal jednoduše zpodobnit – Střihavka přichází v civilu, mezi diváky projde až na jeviště, kde leží sutana z bílého plátna. Chvíli si ji prohlíží, pak ji oblékne a jde, jak se říká, na to.
Jeden zážitek za druhým
Základem však bylo navázat, ne napodobovat. Snažit se kupříkladu přenést scénu z okrouhlého jeviště na čtverhranné, to by byl nesmysl. Proto zde stojí originál, s věžemi po stranách tyčícími se k oblakům, s kamennou hradbou v pozadí. Pomáhá i hlediště, třeba voják prchající uličkou z jeviště před rozlíceným davem, to je efektní číslo. Podobně jako nástup nemocných, kteří dírami vylézají zpod jeviště.
Když čeká Ježíše a Máří Magdalenu soukromý duet, rozhoří se na jevišti ohniště, skvělé jsou triky, kterými scénu opouštějí mrtví Jidáš i Ježíš. A lze pokračovat dalšími superlativy.
Z představení Jesus Christ Superstar (2010)
Světla. To, jak se zde s nimi pracuje, se u nás nevidí. Slouží k rychlým střihům i efektním sceneriím, z jinak statické písně dovedou vyrobit emotivní záležitost. Scéna. Kromě majestátnosti má i překvapení. Například až ve druhé půli se rozestoupí hradba v pozadí a za ní se objeví živý orchestr.
Nadupaný orchestr, který Ota Balage žene kupředu zběsilým tempem, navzdory tomu, že jej tu a tam chytře zastaví, aby diváci vstřebali emoce. Company. Sbor, ale každý hlas z něj obstojí i samostatně. Co tedy přijde, když se spojí? Extáze.
Je v Česku nebývale hřejivým zážitkem, že všichni tady umějí výborně zpívat. Sbor dokáže romantiku i hněv podat s nejvyšší efektivitou a je jedno, zda part zrovna zpívají sami muži, ženy nebo se do toho dají společně. Všichni k tomu zároveň výborně tančí, ne ve složitých, ale vizuálně působivých choreografiích.
Když je na čem stavět
A jsme zpátky u zpěváků. Báře Basikové jsem konstitucí a věkem vyčítal čtrnáctiletou pannu v Johance, v Ježíšovi tento spor neexistuje. A pokud někomu blýskne hlavou, že zpěvačka má nějaké to kilo navíc, ona mu rychle argumentuje vyzrálým zpěvem.
Na svou roli Piláta po letech navázal Pavel Polák. Je uhrančivý. Nereprezentuje tupou vrchnost, ale do svého hereckého i pěveckého projevu vkládá přemýšlivost. A Jiří Korn coby Herodes? Učebnicově předvádí, jak má vypadat komické číslo. Přehání, aby bavil, ale když náhle zvážní, diváci s ním.
Je ďábelské kombinovat vypjaté chvíle Ježíšovy zpovědi, při níž se základy divadla třesou pod Střihavkovým vokálem a vtípky homosexuálního hodnostáře. Jenže když má režisér cit a vkus, udrží proporce na uzdě.
A nad tímhle vším ční bezchybný základ – nesmrtelná hudba Andrewa Lloyda Webbera. A troufám si tvrdit, že podobně nesmrtelné přebásnění libreta (v originále Tim Rice) od Michaela Prostějovského.
Jistě, že by bylo i co vylepšit. Pilátovo lože je trochu pěstí na oko, Václav Noid Bárta (Jidáš) by měl v rychlosti lépe artikulovat. Ale to jsou drobečky v mimořádném představení, které v českém muzikálu za posledních deset let nemá obdoby a bez problémů by obstálo v konkurenci s londýnskými či newyorskými inscenacemi.
Tim Rice a Andrew Lloyd Webber: Jesus Christ Superstar
Hudební divadlo Karlín Praha, přebásnil M. Prostějovský, režie G. Barre
Zpívají: K. Střihavka, B. Basiková, V. Noid Bárta, P. Polák, J. Korn Premiéra 11. listopadu, délka 135 minut.
HODNOCENÍ MF DNES 100%
