Možné pochyby, zda si Richards vzhledem k dlouholeté konzumaci drog svůj život vůbec pamatuje, rozptyluje 66letý autor hned na přebalu knihy. "Toto je můj život. Věřte nevěřte, ale opravdu jsem z něj nic nezapomněl," stojí v úvodním textu. Podobně sebeironickým tónem popisuje Richards svůj soukromý a hudební život od žáčka s odstávajícíma ušima až po otce od rodiny poznamenaného životním stylem rockera. Richards ve vyprávění vychází z amerického turné "Stounů" v roce 1975, načež se ohlíží až do období poválečné Anglie, kde vyrůstal. Vzpomíná i na to, jak jako mladík na počátku 60. let znovu potkal Micka Jaggera, kterého znal ze základní školy. V roce 1962 spolu založili skupinu.
Následovala závratná kariéra, kterou však v Richardsově případě provázela závislost na heroinu a komplikovaný vztah k jeho lásce Anitě Pallenbergové. Dnes Richards žije v USA se svou ženou Patti Hansenovou, kterou si vzal před téměř 30 lety. S kokainem přestal teprve v roce 2006, kdy spadl na Fidži z palmy a musel podstoupit operaci mozku.
Kvůli drogám se poprvé dostal do problémů v roce 1967, kdy policie přišla prohledat při jednom večírku jeho sídlo Redlands v hrabství Sussex. Richards plný LSD si tehdy myslel, že u něj zazvonili trpaslíci. "Koukám ven a tam byla spousta trpaslíků a všichni měli stejný oblečení... 'Skvělý šaty!,' říkám jim. 'Jste pozvaní? To je jedno. Pojďte dovnitř, venku je zima.'," vzpomíná Richards v knize na svou první srážku se zákonem.
Richardsova kniha vyvolávala pozdvižení už před svým oficiálním uvedením na trh. Ve dříve zveřejněných úryvcích se například objevila i jeho vzpomínka na avantýru, kdy začal chodit s Jaggerovou přítelkyní, zpěvačkou Marianne Faithfullovou. Jednou přišel Jagger dřív domů, než se čekalo, a Richards musel kvapně odejít oknem, ale už si nestačil s sebou odnést ponožky. "Marianne mi dodnes posílá vzkaz: 'Pořád nemůžu najít tvoje ponožky'," napsal Richards v memoárech.
Richards a Jagger napsali největší hity skupiny, která prodala po celém světě na 200 milionů alb. "Ty klíčové a nádherné riffy přišly bůhví odkud," napsal Richards. "Z riffu, jako je v Jumpin' Jack Flash, máte skvělý pocit euforie a ohromné radosti," uvedl kytarista.
