I když předkapela, česká rockmetalová skupina Split Bearing, měla svou show už pár desítek minut za sebou, pražská O2 arena byla před devátou poloprázdná.
Džínový a kožený národ příznivců tvrdého rocku to však z míry nevyvádělo a ještě před začátkem koncertu se lidé domáhali příchodu Deep Purple pískotem, tleskotem a hesly jako "jedem" nebo "hobluj".
Tři minuty před devátou zhasla světla a ozvaly se fanfáry. Úderem celé kapela konečně dorazila na pódium, aby spustila rockovou mašinu, v níž kromě kytar se šílenstvím v tónech řádí i slavné varhany hammondky.
Už na úvod dala kapela najevo, že skutečně bude hrát "starý dobrý fláky". A i když to Ian Gillan na pódiu zatím příliš nerozbaloval, už při Things I Never Said mu fanoušci viseli na rtech a podupávali spokojeně do rytmu.
Důstojný odlesk starých časů
Od začátku taky bylo jasné, že hráčsky to má kapela stále "na háku", i když už dávno nehraje v nejslavnější sestavě. Takže pódiovou show nepohání pnutí mezi Gillanem a bývalým kytaristou Ritchiem Blackmoorem. Místo toho si dnes Gillan svou přítomnost na pódiu užívá, zvlášť v bluesových polohách, jaké nabízí třeba píseň Strange Kind of Woman, po které kapela poprvé pustila publikum k potlesku.
Oslava časů minulých pak pokračovala typickým Gillanovým vtípkem, když před titulní písničkou zatím posledního alba Rapture of the Deep poznamenal, že se publikum možná někdy dočká nového materiálu. Tu desku totiž natočili už před pěti lety. I přesto písnička sklidila chladnější reakce. Bylo zřejmé, že ani publikum zrovna od téhle party o novinky moc nestojí.
Když Gillan opustil pódium a nechal na něm jen sólujícího kytaristu Steva Morse, docela jasně se ukázalo, že právě se zpěvákem dnes Deep Purple stojí a padají. Do tklivého sóla se ze sálu ozvalo jen pár výkřiků a než se Gillan vrátil, sál ševelil. Ovšem v navazující bluesové When a Blind Man Cries na sebe bez problémů zase strhnul pozornost. Stačilo pár minut a hala tleskala s rukama nad hlavou.
S o něco větším úspěchem si se sólový výstupem poradil klávesista Don Airey, jemuž se do ticha povedlo roztleskat publikum a předat ho Gillanovi rozehřáté.
Současné vystoupení Deep Purple je ten případ, kdy už kapele o nic moc nejde. Hraje koncerty řemeslně a pro fanoušky, kteří vědí, co čekat. Z experimentující party zestárli ve zkušené rutinéry.
Ač to byl jen odlesk starých časů, lidé, kteří na pražský koncert přišli, ani nemohli odcházet nespokojení. Po čase si zase zakřičeli slogan "Come on" v refrénu Space Truckin’ a nakonec poprvé opravdu pořádně ožili a na plno provětrali plíce s prvním riffem nesmrtelné Smoke on the Water.
Hodnocení MF DNES: 70 %
