Román Klause Manna Mefisto vyšel již v roce 1936, česky dokonce o pouhý rok později, kdy autor po různých peripetiích po emigraci z nacisty ovládnutého Německa přijal československé občanství.
Filmové zpracování maďarského režiséra Uštvána Szabó s Klausem M. Brandauerem v hlavní roli získalo v roce 1981 filmového Oskara. Román se u nás dočkal divadelního ztvárnění naposledy před třemi roky v Hradci Králové.
Nacistická architektura na scéně
Dramaturgie Divadla pod Palmovkou měla šťastnou ruku, když při první premiéře sezony sáhla po divadelní adaptaci Arianne Mnouchkinové, která skýtá více možností než případný nutně redukovaný divadelní převod filmového díla.
První, "hamburská" část představení přináší obraz života kulturní elity Výmarské republiky před nástupem nacismu, který představuje rodina slavného spisovatele Thomase Brücknera – předlohou postavy je Thomas Mann, autorův otec. Sebe sama ironicky zpodobnil v postavě Sebastiena Brücknera, "syna slavného spisovatele", pokoušejícího se o dramatickou tvorbu.
Soumračnou atmosféru mizejícího světa posilují rafinované dialogy postav utápějící se v reminiscencích, například dlouhou citací ze závěru Višňového sadu. Mírně dekadentní rozpoložení umocňuje úryvek z Mannovy skutečné hry Aňa a Ester, stejně jako zpěvné nebo taneční pasáže.
Základ scény, v jejímž popředí a pozadí se odehrávají všechny veřejné i soukromé události včetně ložnicových scén, tvoří strohé průčelí divadla nesoucí výrazné rysy "monumentální" nacistické architektury.
Představení pochopitelně stojí a padá s hlavní postavou "románu jedné kariéry". Po Camusově Caligulovi a Sartrovu Keanovi ztvárnil Jiří Langmajer v Divadle pod Palmovkou také Hendrika Höfgena.
Ve druhé, "berlínské části", jež se odehrává po nástupu nacismu, není jeho Höfgen už jen poněkud zkažený divadelní outsider s třináctou komnatou sado-masochistických praktik s tanečnicí Juliettou (mírně křečovitá Natálie Topinková). Je to úspěšně se vzhůru deroucí hráč s vlastním osudem i s osudy druhých.
Langmajer tentokrát dokázal zvládnout mnohotvárnou divadelní postavu v celém rozpětí jejího vzestupu a pádu, ve všech jejích rolích a polohách i obtížné pasáže "divadla v divadle".
Slušný jihoamerický Generál
Klára Issová jako Höfgenova žena Erika Brücknerová je nejsilnější ve scéně definitivního rozpadu manželství, Zuzana Slavíková dokázala postavě Caroly (v románu Dory) Martinové vtisknout jak suverenitu divadelní divy, tak i noblesu poníženého člověka.
René Přibil i přes göringovskou bílou uniformu působí v roli Generála spíše jako slušnější jihoamerický diktátor, Höfgena sice v závěru obrazně řečeno "zkope do kulata", aby mu bylo jasné, kdo je v novém Německu pánem, ale náckovské čuně Hermann to není.
Režii se ne vždy dařilo vystihnout atmosféru salámové taktiky ukrajování svobod a postupného, leč nevratného utahování šroubů – možná právě proto, že některé z dalších postav postrádaly patřičnou sugestivnost.
Klaus Mann, Arianne Mnouchkine: Mefisto
Divadlo pod Palmovkou, Praha, režie Emil Horváth
Délka představení 180 minut
HODNOCENÍ MF DNES 80%
