Kateřina Šedá je jedna z našich nejuznávanějších umělkyň a Líšeň se díky ní stává jednou z nejznámějších čtvrtí, zapojuje ji totiž do řady svých projektů. Stará Líšeň bývala vesničkou u Brna, teď je místem mezi Novou Líšní sestavenou z barvených panelových domů a Mariánským údolím, kam Brňané jezdí ve chvílích volna k rybníku. Kolem kostela, který býval srdcem Líšně, se většinou jen projíždí. Šedá vrací centrum Líšně tam, kam patří – do povědomí lidí.
Kateřina ŠedáV roce 2005 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt Je to jedno, kterým vracela do aktivního života svou babičku. O dva roky později zorganizovala projekt Každej pes jiná ves, kdy "seznámila" tisíc obyvatel Nové Líšně skrz košile s potiskem místních paneláků. V roce 2007 reprezentovala Česko na prestižní přehlídce Documenta v Kasselu, jako první Češka připravuje projekt pro londýnskou Tate Modern. |
Skutečný obraz lidí je uložen v jejich krajině. "Odpověď na otázku jak vypadá typický občan Líšně, musím hledat přímo v jádru obce. Dala jsem si za úkol najít typický líšeňský profil, který by byl současně přesnou charakteristikou místního prostředí," říká Šedá. "Zvu do Staré Líšně umělce z celé republiky. Zastoupeny by měly být i ty nejmenší vesničky, také co možná nejširší věkové kategorie malířů. Jezdí sem děti ze základních uměleckých škol i známí výtvarníci," říká Šedá.
Nakreslím si vás z profilu
Jejich úkolem je vytvořit několik kreseb či skic centra Líšně. Horizont, který na kresbách vznikne, pak mají umělci otočit tak, aby připomínal lidskou tvář. S touto skicou "obličeje" pak umělci chodí po Líšni tak dlouho, až najdou starousedlíka, kterému se profil místa nejvíce podobá. I jeho pak namalují. Z profilu. A obě kresby černou tuší převedou na speciálně připravený arch papíru.
Vznikne tak podobizna člověka i krajiny zároveň. Malíři zaznamenají jméno portrétovaného. "Vznikne tak kniha složená z tisíce portrétů. Tu necháme vytisknout v nákladu osmi tisíc kusů tak, aby měl každý obyvatel Líšně svoji," vysvětluje svůj koncept Šedá. Až bude hotovo, proběhnou ve Staré Líšni volby.
Každý člověk bude mít totiž za úkol najít v knize sestavené z portrétů svých spoluobčanů a svého centra profil, který mu nejvíc připomíná jeho čtvrť. Ten z knihy vytrhne a vhodí do připravené schránky. Líšeňští si tak zvolí svůj profil. Na několika oknech domů, na místní nástěnce i v obchodě visí letáčky s výzvou Líšeňského profilu, snad všichni místní o akci už vědí. Zvykli si na to, že je po cestě zastavují výtvarníci, zkoumají jejich tváře a pak je portrétují.
Šedá chce pohled místních lidí vrátit zpět do centra obce a přimět je k pozorování věcí, kolem nichž jen tak procházejí. A vytvořit tak novou pověst či mýtus, jež by obyvatele přitáhl k sobě skrz střed, který je v teď spíš rozděluje. "Jsou tu lidé, kteří byli už nakresleni několikrát. Většina umělců je vybírá skutečně poctivě, srovnávají své kresby kostelní věže s lidskými tvářemi a hledají ty, kteří se k profilu centra hodí," popisuje Šedá.
Les jako vousy na bradě
Přímo před kostelem sedává místní bezdomovec. Z určitého úhlu je možné nakreslit místo s trsem stromů tak, že připomíná nos s hustým vousiskem na bradě, které se nápadně podobá tomu, co má bezdomovec na tváři. I on se na několika portrétech Líšně už objevil, takže společně s ostatní dokumentací projektu má možnost dostat se do muzea v Sheffieldu, které Líšeňský profil na podzim vystaví a poté zařadí do svých sbírek.
Výtvarnice má základnu ve videopůjčovně přímo proti kostelu. Sem přijíždějí umělci a Šedá jim znovu vysvětluje "pravidla hry". "Trochu problém je s největšími realisty – pokud je někdo zvyklý kreslit přesně to, co vidí, dělá mu potíže překlopit horizontální profil krajiny do vertikálního a v profilu města najít profil tváře. Naopak děti s tím nemají problém. Věž kostela se pro ně může ve vteřině stát kšiltovkou na něčí hlavě," uzavírá Kateřina Šedá.
