Pro začátek jedno malé poučení: Spoléhat na to, že koncerty začnou s malým zpožděním, jak se v Česku obvykle dělává, se nemusí vyplatit. Elton John se rozhodně nechtěl se startem příliš zdržovat. Stálo na vstupenkách, že se začíná ve 20 hodin? Stálo. Že se začalo ve 20.10 a venku před halou bylo ještě několik stovek fanoušků? Očividně jejich smůla.
Třiašedesátiletý Brit se na scéně objevil v černém fraku, lampasy ve fuchsiově růžové ladily s košilí a nápisem pod klopami: Stardust Mess, Elton John. A zmíněný hvězdný prach si pianista z oděvu oprašoval mohutně.
Přestože by se mohlo zdát, že se první třetina koncertu vlekla, ukázalo se, že čtvrteční večer ve vysočanské O2 areně nebude jen večírkem u jukeboxu se sedmdesátkovými a osmdesátkovými hity.
Z pódia postupně zaznělo třiadvacet skladeb - v naprosto stejném pořadí, jak je vyslechli například 30. května Eltonovi fanoušci v polské Varšavě. Na dvou velkoplošných obrazovkách mohla zaplněná hala pozorovat detailní záběry pianistových rukou, ale i parádičky bubeníka, jenž se nejen díky nápisu Prague 2010 na jednom z bubnů a vlajícím šedivým vlasům stal miláčkem publika.
Na skladby Eltona Johna si výrazně starší publikum přišlo především zavzpomínat. Lidé si často nezpívali, písně poznávali jen podle melodií. Neskandovali, nešíleli. Jen trpělivě poslouchali a spontánně tleskali sólům, kterými John i jeho kolegové prošpikovávali jednotlivé skladby. A překvapivě se ani znuděně necourali, když se muzikanti rozvášnili a písničku natáhli až na osm minut.
Krokodýlí chorál
Zatímco na jiných koncertech se chorál ozývá téměř u každého chytlavého refrénu, Brit se ho dočkal teprve až u popěvku v Crocodile Rock. Ani ten ovšem nepřiměl majitele lístků na sedačkách vstát, byť jej kapela odehrála neskutečně živě. Našlo se jen několik desítek odvážlivců. Ostatní se přidali až při potlesku.
A bylo čemu. Sir Elton je skvělý pianista, hitmaker a také zpěvák, to bez debat. K tomuto základu (ano, to stále považuji za základ, na němž se dá vybudovat úspěšná hudební dráha, a naivně bych se chtěla vrátit do doby, kdy to tak opravdu fungovalo) přidává kouzlo stále se usmívajícího rošťáka s rozčepýřenými vlasy, jemuž sice přibylo pár kil a vrásek, ale který v intonaci neuhne ani o fous. Po pěti letech, kdy téměř denně vystupoval v lasvegaském hotelu The Colosseum, není totiž znát žádná "únava materiálu".
Držitel Oscara za píseň Can You Feel the Love Tonight z filmu Lví král, kterou překvapivě do programu nezařadil, šetřil i vycpávkovými větami o Česku (zemi požehnal až v závěru). Večer zkrátka věnoval hudbě. Což se od interpretů očekává, ale málokdo tohle přání dokáže splnit. Došlo na blues i klasický rokenrol s blikajícími reflektory (Philadelphia Freedom). První rozsvícené mobilní telefony zazářily při Sacrifice.
Klasika Don´t Let The Sun Go Down On Me rozkymácela i manžely, kteří svým polovičkám bedlivě střežili kabelky. Candle In The Wind a dohořívající svíčky připomněly zesnulou Lady Di a Circle Of Life s animovanými motivy v projekcích zalepil díru po oscarovém dluhu.
"I'm still standing, yeah, yeah, yeah," zpívá John v jedné ze svých pecek. Ačkoliv je text primárně o síle při překonávání rozpadlého vztahu, dovolím si tuhle větu vytrhnout z kontextu alespoň pro tento večer. Elton John opravdu stojí. Pevně, nohama na zemi a v předních řadách světové špičky. Energie má na rozdávání a do lidí i se svým talentem hrne jak buldozer. Navíc si k tomu přibral skvělé parťáky.
Tenhle koncert sice nebyl TEN, o kterém za deset let u piva, v tomto případě nejspíš u sektu, řeknete "Pamatuješ, to tenkrát, když přijel Elton do Prahy..." Spíš si budete broukat melodie a říkat si "víš, jak hrál tohle... jak se to jmenuje?". Historie se nepřepsala, ale šmrnc to rozhodně mělo.
Elton John
Praha, O2 arena, 10. června 2010
pořádala agentura Live Nation
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
